Beran: Rychlost, a zase ta rychlost…

Stejná rychlost je optikou jednoho státu brána jako životu nebezpečná, zatímco v jiné zemi za zcela normální.

Zdroj: archiv redakce

S pobavením, ale současně i s povzdechem, jsem si přečetl šťavnatě bulvárně laděný článek o tom, jak se česká řidička vozidla značky Audi „řítila“ „zběsilou“ rychlostí po chorvatské dálnici – zde. Kromě záměrně bulvárně a štvavě laděného článku, který zapadá do mediálně masáže „rychle=nebezpečně“ jsem se ale maximálně pobavil nad diskusí, která pod článkem probíhala. Někdy je diskuse i lepší než samotný článek, protože umožňuje nahlédnout do duší jednotlivých čtenářů (a asi i řidičů) a ukázat, co se v nich opravdu skrývá.

Kdysi jsem četl jednu knižní beletristickou trilogii, ve které byl použit takový zvláštní pojem, který používám dodnes. Ten pojem zněl „fnord“, v množném čísle „fnordy“. Tento pojem vyjadřoval jakousi manipulativní myšlenkovou nebo emoční konstrukci, která funguje jako spouštěč všeho možného, zejména pak hněvu, agrese, zloby, závistivosti apod.

Na fnordy si pak vždycky vzpomenu, když čtu podobné články a vidím ty reakce pod ním.

Samotný článek byl po věcné stránce o ničem. Prostě někdo jel v noci po dálnici 256 km/h. Nic moc zajímavého, ale zajímavé je, jak jsou někteří diskutující sveřepí a současně nekonzistentní v argumentech takový postup odmítající. A protože rozbíjení nedomyšlených argumentů snažících se podpořit rychlostní limity na dálnici není nikdy dost a já osobně mám za to, že „ukazovat“ jejich zastáncům jejich neudržitelnost se nikdy neomrzí, již po mnohokráte jejich argumentační neudržitelnost zpřítomním.

Největším trnem v oku zastánců rychlostních limitů na dálnici je existence s jejich světonázorem hrubě nesouladícího „dálničního ráje“ na západ od našich hranic. Ono se totiž fakt špatně argumentuje tím, jak neexistence rychlostních limitů znamená automatický masakr na dálnicích a přitom stačí ujet 200 kilometrů z Prahy na západ, aby člověk mohl na vlastní oči pozorovat opak.

A tak se obhájci rychlostních limitů snaží, co to jde, bagatelizovat bezprostřední a „nepříjemnou“ realitu poloviny německých dálnic následujícími mýty:

Mýtus č. 1: Dálnice v Německu, na kterých není omezená rychlost, jsou kvalitnější a na neexistenci takových limitů stavebně-technicky přizpůsobené

Toto je první naprostý nesmysl. Stačí si vyjet směrem na Rozvadov. Dálnice na Norimberk je z hranic na Oberpfalzer Wald jen dvoupruhá a zakroucená jako málokterá tuzemská dálnice. Úsek je to velmi technický, řada nepřehledných zatáček, do kterých není vidět, nájezdy na dálnic stejné jako u nás.

Rychlost tam omezená není.

Totéž dálnice z Oberpfalzer Waldu směrem na Regensburg. „Pouhé“ dva pruhy a rychlost neomezená, a to v obou směrech.

Liší se tato dálnice stavebně-technicky v něčem od naší D5ky? Neliší. Existuje tedy nějaký důvod pro rychlostní limit? Neexistuje. Je to jen buzerace a hysterie. S bezpečností provozu nemají limity nic společného. Ostatně kolik řidičů to tam mastí 250+? Jen málo? Proč? Třeba proto, že nechtějí nebo jim to tolik nejede nebo má jejich auto v té rychlosti moc velkou spotřebu. Ale mohou, a to je to podstatné.

Mýtus č. 2: Řidiči v Německu jsou „lepší“ řidiči a „mentálně“ jsou na takový přístup lépe vybaveni

Druhý naprostý nesmysl.

Kousek za hranicemi je víc Čechů, Poláků nebo Slováků než Němců. Nevšimnul jsem si, že by se neexistence limitů vztahovala jen na Němce. Národnostní složení před Rozvadovem a za ním je plně srovnatelné.

Za druhé, Němci jsou za volantem v typickém případě stejně bezohlední jako tuzemští řidiči. Nedívají se do zpětného zrcátka, „visí“ a překáží v levém pruhu, aniž by okamžitě uhýbali do pravého pruhu, na poslední chvíli přejíždějí do rychlého pruhu, a to i klidně bez blinkru. Jinými slovy, chovají se stejně jako zdejší řidiči. Mezi námi a Němci není v tomto žádný rozdíl. Stejné chyby, stejné nedostatky, stejná bezohlednost.

O mentální připravenosti na neomezené limity lze rovněž pochybovat. Jestli autoři takového tvrzení mají za to, že tamní řidiči jsou zodpovědnější, protože žijí delší dobu v „demokracii“, kdežto zdejší řidiči takoví nejsou, protože je doba minulá „zkazila“, zapomíná se na dvě věci:

řidiči do 40ti let (a těch není málo) tu dobu zažili jen tak okrajově, že to na ně nemohlo zanechat tento údajný vliv (jestli něco takového vůbec existuje)
Němci z bývalého východního Německa mohou jezdit třeba v Bavorsku taky bez omezení a nikdo neřeší jejich „zkaženost“ dobou minulou.

Výsledek: Tento argument je naprosto nepromyšlený a nesmyslný. Jeho důvodem je asi určitý pocit méněcennosti jeho autorů nad tím, že „tady je bordel“, kdežto „tam je tráva zelenější“. Není. Němci jezdí v průměru stejně mizerně jako Češi. To jejich věčné překážení a „visení“ v levém pruhu na dálnici a „rvaní“ se do každé mezery, kterou člověk od auta před sebou udělá, je toho typickou ukázkou.

Pokud bych měl touto optikou poměřovat jejich „způsobilosti“ jezdit bez limitů na dálnici, přijdou mi méně způsobilí než zdejší řidiči.

Mýtus č. 3: Řidiči vyšší rychlost druhých nečekají, což činí vysokou rychlost nebezpečnou

Další nesmysl. A hlavně snadno řešitelná věc. Pokud to funguje v Německu, bude to stejně fungovat i tady. Prostě a jednoduše budou účastníci silničního provozu na dálnici informováni o tom, že může jet kdokoliv jakkoliv rychle, aby si na to dali pozor, než budou chtít přejet do levého pruhu. Jednoduchá věc, žádný problém.

Je tedy 256 km/h na dálnici nutně problém? Není. Záleží samozřejmě na okolnostech, ale za vhodných podmínek to není žádný problém. V Německu by to nikoho nevzrušilo, tak proč by mělo u nás nebo v Chorvatsku, když jsou podmínky plně srovnatelné? Jediný rozdíl je v tom, že tam se to „smí“ a tady nebo v Chorvatsku se to „nesmí“. Faktický rozdíl žádný.

Plošná rychlostní omezení proto nemají žádný smysl. Je to jen nástroj kontroly a omezování a samozřejmě vybírání na pokutách.

10.7.2014 11:20| autor: JUDr. Tomáš Beran