Beran: Provoz na silnicích jako mateřská školka

Když jsem si tak četl články na netu ohledně jednotlivých kauz, které byly médii a jedním nejmenovaným internetovým webem v souvislosti se silničním provozem a dopravními nehodami v poslední době mimořádně pokrývány (začalo to Lacinou, pokračovalo přes Trpišovského a řidičku BMW 5 na D1 u Prostějova a končilo u Vavřince s GT-R a Čechošvýcara, co jel v Evu na R10 v protisměru) a zejména pak chaty pod jednotlivými články, které jsou pro každého, kdo má rád psychoanalýzu, nevyčerpatelnou studnicí poznatků o myšlení a chování lidí, nemohl jsem si nevšimnout jedné věci.

Jako červená nit se u řady diskutujících (i když ne u všech) táhla základní idea, ze které bylo možné vyčíst, jak se její autoři cítí na silnicích zranitelní a neustále „pátrali“ a hledali, kdo nebo co se může nebo má postarat o to, aby se neocitli v situaci, ve které se ocitli účastníci (poškození nebo v horším případě usmrcení) při popisovaných nehodách.

Nebylo možné si nevšimnout, jak se diskutující soustředili striktně na to, co všechno udělal špatně ten, kdo nehodu zavinil (což z hlediska informačního také má svou hodnotu a určitě alespoň rámcově není důvod, proč se o to také nezajímat), ale už se nezabývali tím, co by dělali na místě toho poškozeného a jestli by reagovali nebo se chovali stejně, případně jaký to mělo nebo mohlo mít vliv na výsledek, anebo co mohl poškozený udělat jinak, aby přežil.Abychom si rozuměli a abych rovnou předešel obviněním z obhajoby viníků (a podotýkám, že tento blog píšu primárně jako řidič a nikoli jako právník), nejde tu vůbec o zpochybňování toho, že viník nehody je viník nehody a že pokud někdo vyvolává nebezpečné situace a ohrožuje ostatní, tak za to musí nést zodpovědnost. Co chci ale říct, je, že když pojedete po silnici, druhému za volant nebo za brzdu nevezmete, takže nemá až tak valný smysl se zabývat a rozčilovat se nad tím, co a proč udělal špatně viník nehody. Podrobné analýzy míry riskování a nezodpovědnosti viníka nehody jsou sice pěkným akademickým cvičením pro znalce, případně vhodným hromosvodem, na kterém mohou diskutující vyventilovat svůj hněv, nenávist a strach (jak je možno v diskusích pozorovat), ale ani akademické cvičení pro znalce, ani vztekání se a vymýšlení sofistikovaných a krvelačných trestů pro viníka nikomu život v dané situaci nezachrání.

Poněkud mne proto překvapuje, jak se diskutující často soustřeďují na to, co situaci neovlivní (tj. nadávání na viníka nehody a vymýšlení pojmenování a trestů pro něj), ale už stejně důkladně neřeší to, co situaci na straně poškozeného ovlivnit mohlo a třeba mu mohlo zachránit život. Jistě, viník je viník, ale to nikomu na silnici nepomůže. Viník sice bude potrestán, ale to nikomu život nevrátí. Poškozený se může chlácholit, že to nezavinil, jak chce, ale tím se následky nezmírní. Samozřejmě, viník musí nést zodpovědnost, ale ať už ji ponese nebo ne, to nikomu onu nebezpečnou situaci na silnici nevyřeší a život nezachrání.Je proto iluzorní a podle mého názoru naprosto liché soustřeďovat se na řešení následků, než jim předcházet. Předcházet jim je totiž mnohem efektivnější. Ano, spousta lidí spoléhá na to, že je zákony a policie od podobných situací ochrání, ale neochrání. Vždycky se může najít někdo, kdo udělá chybu, a to i v rychlostech povolených. Nikdy není a nebude možné předejít chování druhých řidičů, které by vyloučilo to, že neudělají chybu a nevyvolají situaci, kdy jste kousek od toho být smeteni ze silnice. A ani to nemusí být chyba. Žádný zákon ani policista nikomu nezaručí a nezajistí (ostatně to snad ani nikdo nečeká), že ten řidič, kterého potkáte, nebude mít chuť se prostě zabít a vás vzít s sebou, ať už to bude úmyslně nebo z nedbalosti.

Přijde mi proto jako nadbytečné soustřeďovat se na to, co udělal viník špatně (ledaže bych se chtěl z jeho chyby poučit).

Já bych se soustředil na to, co mohu udělat pro to, abych, když se v takové situaci octnu, ji vyřešil (je-li to samozřejmě vůbec možné). A tady se dostávám k názvu článku. Přijde mi, že určitá část řidičů jezdí po silnicích tím stylem, že neustále předpokládají, že to, co je chrání je neviditelná ruka zákona a policie a nikoli jejich vlastní schopnosti a jednání. Z těch ustrašených výkřiků řady řidičů v diskusích úplně čiší závislost na tom, že se někdo nebo něco postará o to, aby se jim to nestalo a nejsou smířeni s tím, že jedině oni mohou danou situaci odpovídajícím způsobem řešit a vyřešit. Kladu si pak otázku, jak taková nepřipravenost může situaci zkomplikovat. Jistě, a znovu to opakuji, viník je viník, ale to těm řidičům v okamžiku nehody nepomůže.Řidiči, kteří předpokládají, že se o ně někdo nebo něco postará, aby nedošlo ke krizové situaci, si dle mého názoru zbytečně komplikují situaci, když na krizovou situaci opravdu dojde, protože nejsou připraveni ji řešit. Řidiči, kteří k silničnímu provozu přistupují takto naivně a lehkomyslně, mi proto připomínají děti z mateřské školky, kde nad dětmi stále bdí ochranářská ruka paní učitelky připravena jako deus ex machina včas zasáhnout.

Jenže provoz na silnicích mateřská školka není a nikdy nebude (ostatně proč bychom chtěli, aby se někdo „staral“, aby byl, snad jsme dospělí dost na to, abychom se o sebe dokázali postarat sami?). Provoz vyžaduje mimo jiné pozornost a schopnost se rychle a správně rozhodovat. Zní to sice jako samozřejmost, ale provoz na silnicích má svá rizika a jestliže někdo spoléhá na to, že je eliminuje tím, že dodržuje pravidla, ale není připraven řešit situaci, do které jej dostane někdo jiný, může pak skončit hůř, než když by byl lépe připraven situaci řešit a udělal maximum proto, aby následky, které nezpůsobil a nutno dodat, že nezavinil, dokázal minimalizovat.

A můžeme 100x říkat, že za to poškozený nemohl, to ale poškozenému život nezachrání. Přijde mi, že spousta řidičů na diskusích jen ustrašeně „fňuká“ nad tím, jak je to hrozné, ale kdo z nich může říct, že na své straně udělal vše proto, aby se to nestalo, anebo když se to stane, aby byly následky (pokud jenom trochu možno) co nejmírnější?Bez ohledu na to, jak moc chyboval ten druhý, kladu si otázky jako:

– mohl poškozený té nehodě zabránit vzdor chybě druhého řidiče – viníka?
– znal perfektně své auto a jeho jízdní vlastnosti tak, aby věděl, co se stane, když udělá ve stovce rychlý vyhýbací manévr (byl si to někde vyzkoušet např. ve škole smyku nebo na okruhu)?
– měl auto v perfektním technickém stavu (např. pneumatiky)?
– byl připoutaný?
– bylo jeho auto vůbec takového manévru schopno?
– byl řidič schopen odpovídající manévr bezpečně provést?
– jel autem s vysokou úrovní pasivní bezpečnosti a stabilizačními systémy, které mohou pomoct?

Jinými slovy, když takhle jako řidiči jezdíme po silnici, jsme odpovídajícím způsobem připraveni na to, abychom takovou situaci zvládli? Anebo radši nadáváme na diskusích pod články, ale na to, co by naši bezpečnost opravdu zvýšilo, nemyslíme? Jako vzorový příklad mne napadá ta kauza GT-Rka vs. Twingo. Podle dostupných informací to vypadá, že obě GT-Rka nebo jedno z nich bylo v inkriminovanou chvíli v protisměru a ta auta mířila proti sobě. Kdybych to auto (např. Twingo jako v tomto případě) měl řídit, budu se sám sebe ptát:

a) jak se zachová při prudkém vyhýbacím manévru v 90ce na svých úzkých pneumatikách a měkkém podvozku?
b) nepřevrátí se? jak silné kontra bude třeba?
c) co to udělá ve vyšší rychlosti pod prudkou brzdou a ještě v oblouku zatáčky?
d) kolik toho stihnu ubrzdit, když na to dupnu?
e) když už „musím“ jít přes střechu, nebylo by lepší sedět v jiném autě s vyššími prvky pasivní bezpečnosti a být připoután?Jistě, někdo oprávněně namítne, že není na řidiči Twinga, aby jezdil z hlediska vlastní bezpečnosti v tanku jen kvůli tomu, že si někdo dělá z běžného provozu závodní dráhu, anebo jen kvůli tomu, že se někdo rozhodne vzít si život a jeho přitom s sebou. Taková námitka je sice logicky přesná a z hlediska příčin toho, co se stalo, bezchybná, ovšem taková logika vám život nezachrání. Můžete fyzikálním zákonům vyprávět kolikrát chcete, že „jste v právu“ a že „nezodpovědný šílenec je ten druhý“, ale nebylo by lepší to přežít?

Snažím se tedy říct, že by řidiči pro svoji bezpečnost a bezpečnost těch, které vezou, udělali víc, když by místo fňukání a nadávání na netu vzali svoje auto občas na okruh nebo si dali školu smyku, kde by se naučili lépe zvládat svoje auto. Taky mi přijde z hlediska vlastní bezpečnosti lepší sedět v autě, ze kterého se při prudkém vyhýbacím manévru díky jeho kvalitnímu podvozku a dobrému obutí nestanou neřiditelné sáňky, případně nejde hned na střechu a když už k nárazu dojde, tak je lepší sedět v autě, kde dostatek oceli kolem a x airbagů může pomoct se z auta dostat v jednom kuse.

Vždycky „obdivuju“ řidiče ve starých a zrezivělých autech a říkám si, co by se stalo, když by se srazili s 2,5 tunovým SUV. To samozřejmě neznamená, že někoho zachrání vždy jeho řidičské schopnosti a prvky pasivní bezpečnosti jeho auta. Jsou situace, kdy nepomůže nic z toho, ale proč si svoje šance nezlepšit? Jistě, může někdo namítnout, že se spolehne jen na slovy klasika definovanou prozřetelnost: „Nisi Dominus custodierit domum, in vanum vigilant, qui custodiunt eam!“ a já nebudu nesouhlasit, ale nebylo by lepší té prozřetelnosti trochu pomoct?

Nebuďme proto jako v té mateřské školce, nespoléhejme se pořád na to, že za nás někdo něco vyřeší, ale mějme situaci maximálně pod kontrolou jako dospělí lidé a starejme se v prvé řadě o to, jestli jsme sami udělali dost proto, abychom z té situace (bez ohledu na to, kdo ji zavinil) vyvázli, pokud možno, bez úhony. Můžeme si sice pak taky zanadávat na toho pitomce, co nás sundal ze silnice, ale hlavní je udělat dost pro to, abychom pak nadávat vůbec mohli. Pokud se staneme schopnějšími řidiči v bezpečnějších autech, uděláme pro sebe a pro ostatní z hlediska bezpečnosti určitě víc než vystrašeným nadáváním na internetových diskusích.

JUDr. Tomáš Beran