Beran: Přednost zprava vs. obytná zóna
Zdroj: archiv redakceK napsání dnešního článku mne inspiroval dotaz jednoho čtenáře, který se ptal na to, jaký je vztah přednosti zprava v případě, kdy se účelová nebo místní komunikace kříží s výjezdem z obytné nebo pěší zóny. Odpověď, ne možná vždy zcela známou, poskytuje ust. §23 zákona č. 361/2000 Sb.
„Vjíždění na pozemní komunikaci
(1) Při vjíždění z místa ležícího mimo pozemní komunikaci na pozemní komunikaci musí dát řidič přednost v jízdě vozidlům nebo jezdcům na zvířatech jedoucím po pozemní komunikaci nebo organizovanému útvaru chodců nebo průvodcům hnaných zvířat se zvířaty jdoucím po pozemní komunikaci. To platí i při vjíždění z účelové pozemní komunikace nebo ze stezky pro cyklisty nebo z obytné nebo pěší zóny na jinou pozemní komunikaci.
(2) Vyžadují-li to okolnosti, zejména nedostatečný rozhled, musí řidič zajistit bezpečné vjetí na pozemní komunikaci pomocí způsobilé a náležitě poučené osoby.
(3) Vozidla vjíždějící na pozemní komunikaci musí být předem očištěna tak, aby neznečišťovala pozemní komunikaci.“
První variantou, a na tu se ptal i čtenář, je výjezd z obytné zóny ústící na jinou komunikaci. Ze shora uvedeného pravidla vyplývá, že řidič vozidla vyjíždějícího z obytné zóny dává vždy přednost vozidlům jedoucím po pozemní komunikaci (jedinou výjimkou by bylo, když by dopravními značkami byla přednost v jízdě upravena odlišně). Pokud ale odlišně upravena není (což je obvyklé), pak řidič vyjíždějící z obytné zóny dává vždy přednost. Neplatí zde přednost zprava, protože toto ustanovení (pravidlo) je vůči přednosti zprava speciální. Pozor tedy, pokud vyjíždíte z obytné nebo pěší zóny – dáváte vždy přednost.
Totéž platí i v případě, kdy vyjíždíte z účelové komunikace na jinou pozemní komunikaci (typicky místní komunikaci). Toto je trochu záludnější, protože jak má řidič vědět, která silnice je která, že? Podle dopravního značení se nedá poznat, jestli určitá komunikace je účelová a jiná místní. Někdy je to zřetelnější (např. když účelová komunikace ústí přímo na silnici vyšší třídy (např. I. třídy), jindy to ale bez podrobnější znalosti místních poměrů nelze určit. Lze pochopitelně doufat v „záchranu“ v podobě určení přednosti pomocí značek, ale pokud značky upravující přednost umístěny nebudou, je vůbec otázkou, jak má řidič poznat, že je na účelové komunikaci a že ta druhá komunikace je např. místní, když z hlediska dopravního významu a stavebně-technického uspořádání se jeví rovnocenně.
V takovém případě doporučím se z opatrnosti řídit pravidlem přednosti zprava, protože to bude to, co většina řidičů bude uplatňovat. Samozřejmě pokud tam pojede někdo místní, kdo ví, jak se věcí mají a bude spoléhat na to, že přednost zprava dávat na místní komunikaci nemusí, mohou z toho být pěkné nehody. Můj názor je ale ten, že spoléhat na argumentaci, že řidič nemohl vědět, o jaký typ komunikace se jedná, a tudíž nemohl plnit výše uvedený příkaz dát přednost, nemusí vždy obstát. Pokud si nejste jisti, zvolte raději opatrnější variantu.
Třetím typem případů popsaných shora je vjíždění na pozemní komunikaci z místa „ležícího mimo pozemní komunikaci“. Problém je v tom, že pojem „místo ležící mimo pozemní komunikaci“ není nikde definován. Nikdo neví, co to je. Už jsem o tom psal kdysi článek, kde jsem nabídnul při výkladu určité historické souvislosti s dřívějším pojmem „místo ležící mimo silnici“, které zahrnovalo např. i parkoviště a čerpací stanice, nicméně relevantní judikatura k tomu dosud není. Obecně bude v tomto ohledu platit, že když vyjíždíte z takových míst, která jsou „mimo“, dáváte vždy přednost vozidlům, která jedou po pozemní komunikaci, a to i když je máte zleva, tzn. nespoléhat na možnost aplikaci pravidla o přednosti zprava v takovém případě.
