Beran: ​Osoba blízká nekončí! Část I.

19. leden 2013 se blíží a „palebná příprava“ některých médií ohledně „osoby blízké“ nabírá na síle. A tak jakkoli toto téma již bylo předmětem některých článků v minulém roce, určitě pomůže se podívat na argumentaci, kterou slýcháváme v televizi a uklidnit řidiče ohledně toho, co se bude dít po 19. lednu.

Ještě než se dostanu k základním právním argumentům (v dalším článku), nemohu si odpustit pár poznámek v rovině „filosofické“:

1)
Když tak slyším zprávy v televizi o tom, jak „osoba blízká končí“ a vidím u toho přesvědčivě rozhořčené a přísné tváře redaktorů, často si vzpomenu na hru „Ivánku, kamaráde“, kde se jeho účastníci o podobných mediálních výstupech vyjadřovali velmi obhrouble a je mi líto, že to musím říct, ale nabízí se to v této souvislosti znovu. Sám mám dilema, jestli jsou ti novináři jen tak neinformovaní (čti „hloupí“) nebo to dělají schválně (čti „navedení“).

2)
Nelíbí se mi, jak se mluví o „osobě blízké“, když o osobu blízkou téměř nejde. Diskuse je o právu nevypovídat proti sobě, to v první řadě, jakkoli si jsem vědom toho, že řidiči sami svou neznalostí k této „přezdívce“ přispěli, když chodili vypovídat s tím, že „řídila osoba blízká“, místo aby říkali, že využívají svého práva nevypovídat. Ale nad tím jsem lkal už v posledních článcích, tak se nechci moc opakovat, nicméně přesto znovu zdůrazním, že tedy jde v prvé řadě a hlavně o právo nevypovídat proti sobě.​3)
Když jsem se na to znění ustanovení §125f zákona č. 361/2000 Sb. znovu pro účely psaní tohoto článku díval, s poněkud hořkým a smutným povzdechnutím jsem musel „obdivovat“, s jakou až okatou drzostí a bezohledností vůči právu nevypovídat stanovil zákonodárce povinnost, která je nesplnitelná. Když by to nebylo tak neakceptovatelné a pobuřující, člověk by to mohl z profesního hlediska skutečně „obdivovat“. Je to názorná ukázka arogance moci a opovržení základním právem nevypovídat zakotveným v Listině ve stylu „my ten penězovod z pokut musíme nějak zachránit, děj se, co děj“.

„Odsouzeníhodné“ je zde zejména to, s jakou rafinovaností a až podlostí na to zákonodárce šel. Přímý útok na Listinu (tj. zakázat právo nevypovídat) si nemohl dovolit, to by příliš snadno nahrál argumenty stěžovatelům, takže se nikde ani slůvkem nezmínil, že by právo nevypovídat bylo jakkoliv dotčeno.

Protože přímý útok možný nebyl, šel na to oklikou. Záměrně stanovil objektivně nesplnitelnou povinnost v podobě povinnosti zajistit, aby s vozidlem nebyl spáchán přestupek. Ruku na srdce, lze to zajistit? Nelze! I kdybyste seděli jako vlastník vozidla na místě spolujezdce, tak do řízení řidiče zasahovat stejně nemůžete, a to nezmiňuji skutečnost, že když někomu auto (zejména v rodině) půjčíte, tak si ten dotyčný jede zpravidla sám, resp. bez vás. Máte tedy možnost zamezit tomu, aby řidič s Vaším autem neporušil předpisy? Nemáte! Ta povinnost je prostě objektivně nesplnitelná.

Věděl to zákonodárce, když to připravoval? Samozřejmě, že to věděl. Moc dobře to věděl a dal to tam takto schválně a záměrně. A proč dal zákonodárce do zákona úmyslně nesplnitelnou povinnost? Aby nás dostal tam, kam chce. Totiž do pozice, kdy nebudeme moci využít našeho základního práva nevypovídat, protože jinak za to zaplatíme (tedy zaplatíme za to, že jsme nesplnili nesplnitelnou povinnost, ale jak bychom ji mohli splnit, když je nesplnitelná, že?), anebo protože jinak musíme sdělit, kdo vozidlo řídil a tím se popře právo nevypovídat. Ve finále se tak dostane k těm penězům tak či onak, buď od řidiče nebo od provozovatele.Velmi chytré. Až na to, že stanovit nesplnitelnou povinnost je rozhodně protiústavní a jako takové napadnutelné. Stejně jako druhá strana mince, a to stanovení „odpustku“ za využití našeho základního práva. Jakoby nám zákonodárce říkal: “Chceš své právo nevypovídat využít? Ale jistě, ovšem napřed za to zaplať!“ Ale co je to za základní právo, když si za jeho užití musíme platit poplatek, že?

4)
Tolik k úvahám zákonodárce a ještě musím okomentovat jeden důležitý aspekt, který v diskusích často slýchám. Vím, že se najdou lidé, kteří budou můj (a nejen můj) intenzívní nesouhlas a šok nad bezohledným a samoúčelným znásilněním základního práva považovat za čecháčkovství ve stylu „porušuje předpisy a ještě kvičí, když si na něj někdo konečně došlápne“, ale prosím všechny zastánce myšlenky, že je konečně dobře, když se na porušovače předpisů došlápne, aby se pokusili číst v této novele mezi řádky.

Uvědomte si, že touto novelou nejde hodnému zákonodárci o vaši bezpečnost. Kdyby mu o ni skutečně šlo, nikdy by neudělal to, co udělal. Nikdy by tu novelu nenapsal takto úzce, účelově a prvoplánově. A nikdy by nepovažoval věc za vyřízenou tím, že „někdo“ zaplatí a „je jedno kdo“, hlavně když zaplatí. Snad právě na tomto bodu lze nejlépe vidět to, že nejde o bezpečnost, jde jen a jen o peníze a jejich tok. Opravdu věříte, že smyslem pravidel silničního provozu a jejich (ne)dodržování je další „zdanění“ této činnosti v podobě příjmů z pokut? Není to náhodou tak, že tady přeci nikdy nešlo a nemělo jít o peníze, ale primárně o bezpečnost silničního provozu? Povšimněte si, jak daleko se původní smysl toho všeho (komfort a bezpečnost řidičů) odchýlil k čistému „kasírování“ ve stylu „zaplať, kdo zaplať, zbytek nás nezajímá“.

Pokud stále věříte v osvíceného zákonodárce, jehož jediným bohulibým posláním je vaše blaho, a proto i tuto jeho iniciativu hodnotíte kladně, pak se prosím pečlivě podívejte na tuto novelu a na její zřejmou účelovost ve snaze zachovat tok z penězovodů nedotčený.Zákonodárci jde jen o zachování penězovodů, které se možná začaly zadrhávat v důsledku většího a většího odporu řidičů nechat se oškubávat jako slepice za skutky, které ve skutečnosti nemají a neměly žádný negativní dopad na bezpečnost silničního provozu (viz mnou již opakovaně zmiňované miliony překročení rychlosti ročně v Praze na Jižní spojce).

Než tedy začnete (někteří z vás) opět rozvíjet argumenty na téma, že to je „typické čecháčkovství“, „švejkování“ apod., zamyslete se nad tím, jestli to opatření je nebo není legitimní. A jestli směřuje k účelu, ke kterému směřovat má, tzn. nikoliv, jestli se zlepší výběr z pokut a jestli řidiči budou více dodržovat nesmyslně nízké rychlostní limity, ale jestli to přinese na silnice více bezpečnosti a komfortu.

Samozřejmě pokud se na věci díváte tak, že cokoliv vyjde ve Sbírce zákonů je Písmo svaté, tzn. berete to jako dogma, nad kterým se nesmí přemýšlet a které se nesmí zpochybňovat a jestli věříte v to, že rychlostní limity jsou všude a vždy nastaveny přesně a perfektně a že co zákonodárce, úředník a policista dělá, vždy dobře dělá a jeho počínání je vždy dokonalé a v souladu s původním účelem, za kterým jsme si veřejnou správu zřídili a platíme si ji, pak si také možná myslíte, že oponovat omezování základních práv je motivováno jen snahou vyhnout se „spravedlivému trestu“.

Jenže tak to není, a pokud tomu věříte, je na čase otevřít oči. Tato novela není novelou pro nás, daňové poplatníky a řidiče, ale proti nám. Je to novela, která se snaží upevnit a uchovat principy, které by veřejnou správu ovládat neměly, tj. principy, podle kterých to my sloužíme veřejné správě jako dojná kráva a ne veřejná správa nám jako něco, co jsme si zřídili, aby nám to přinášelo nějaký benefit. Tato novela nám jako řidičům žádný benefit nepřináší. Jen se nám snaží „zkrátit řetěz“, tj. abychom neunikali z tenat výše popsaného principu.Dle mého názoru má veřejná správa sloužit nám a ne my ji a každý pokus otočit tento princip by se měl setkat se zcela legitimním odmítnutím a nikoli s potěšením bečením oveček, které se nechají rády ostříhat a trpělivé držení při „stříhání“ ještě považují za ctnost a za ty „pravé hodnoty západní demokracie“. Na slepé poslušnosti vnější autoritě není nic ctnostného a varující zkušenosti 20. století to ukázaly jednoznačně. Tohle proto nemá nic společného se švejkováním nebo uhýbáním před odpovědností, ale s ochranou svobody každého z nás, do které se erár snaží zasahovat zcela nepřípustným způsobem. Neznamená to podporu nebo nabádání k anarchii, protože řada pravidel silničního provozu je smysluplná a je přínosné pro všechny její účastníky je dodržovat, ale mezi těmi, které si respekt zaslouží a těmi, které ne, je nutné rozlišovat a nikoli nazývat označování těch neúčelných a odpor vůči nim za švejkování.

A znovu opakuji, toto rozlišování není uhýbáním před odpovědností, jak se někteří snaží naznačit, nýbrž je projevem dospělého vztahu k vlastní svobodě a autonomii, která samozřejmě končí tam, kde začíná svoboda a autonomie druhého. Pokud se ale někdo domnívá, že odpor proti této snaze omezit základní právo nevypovídat ve skutečnosti legitimně zasahuje do práva druhého a není tedy sám o sobě legitimní, rád si v diskusi přečtu, o jaké právo druhého se jedná a proč odpor proti této novely není legitimní.

Příště se podíváme na některé právní aspekty této novely.