autoweb.cz > Žhavé novinky o autech > Autotýden Martina Plaštiaka: Shelby GT500 za dvě stě dolarů
Autotýden Martina Plaštiaka: Shelby GT500 za dvě stě dolarů
Dnešní první zpráva by se hodila spíš na konec, jenže by jí tam byla škoda. Obrovskou smůlu a veliké štěstí měli dva účastníci letošního QakeConu v Dallasu. Bohužel pro toho prvního, štěstí potkalo jen druhou stranu. Zápletka je jednoduchá: pořadatelé zorganizovali malou loterii, pouhou stovku losů si rozebrali vítězové několika klání. To snad ani nezní zajímavě, jenže na vybraného šťastlivce čekal nový Mustang Shelby GT500 za padesát tisíc dolarů (necelý milion). Jednomu z podarovaných se šance jedna ku stu nezdála příliš dobrá, a tak svou jízdenku do nebe prodal za dvě stě dolarů (3800 Kč). Dál už můžete hádat sami – „okradený“ kupující o pět minut později vyhrál klíče od pětisetkoňového Fordu. Prodávající utržené čtyři tisíce pravděpodobně propil.
Stejně by si za ně nekoupil ani auto na dálkové ovládání. Přinejmenším tedy ne Lamborghini Reventón z dílen De Agostini. Cenu výrobce nezveřejnil, ovšem licencované hračky vznikne jen 65 kusů. Autíčko není žádný drobek, postavili ho v měřítku 1:10 a osadili dvoutaktním benzínovým motorem o objemu tři kubické centimetry s dvoustupňovou převodovkou. Správné Lamborghini má pohon všech kol a hračka od De Agostini není výjimkou. Pro optimální jízdní vlastnosti navíc konstruktéři nasadili ve všech rozích nezávislé zavěšení doplněné vinutými pružinami a kapalinovými tlumiči. Vášně krotí čtveřice kotoučových brzd.Slušnou dávku smyslu pro humor projevovali v posledních letech také u Volkswagenu, vzpomeňme na dvanáctiválcový Golf nebo několik studií lehkých roadsterů. Tentokrát to však pánům ve Wolfsburgu nevyšlo, alespoň marketingově ne. Na německou rally, podnik šampionátu WRC, nasadili hned dvě okruhová Scirocca R. Auta jela jen jako pořadatelská, přesto si „vedla dobře“. V zeleném záchvatu bohužel u Volkswagenu zcela zapomněli napsat co to znamená, jejich tisková zpráva se chlubí především emisemi nového závodního stroje. Přeplňovaný dvoulitr pod kapotou jel na zemní plyn a navzdory slušným 275 koním vypustil o osmdesát procent CO2 méně než kdyby pálil benzín. A kdo že řídil? První a druhý muž letošního Dakaru: dvojnásobný mistr světa v rally Carlos Sainz a Nasser Al-Attiyah. Jenže to přeci není důležité.
Pokud si potrpíte na kouřové efekty a spousty adrenalinu za volantem, více než kdy jindy je tu pro vás Ferrari. Už deset nových supersportů 458 Italia lehlo popelem. Nová auta z Itálie trpí dětskými nemocemi často, nikdo se tedy příliš nevzrušuje, ale Ferrari pro jistotu zahájilo vyšetřování. Šest vozů začalo hořet po nehodách, které mohly – a nemusely, být příčinou požáru. Jedna Italia shořela v planoucím skladišti, není však zatím jasné, zda zapálila budova Ferrari nebo naopak. Konečně tři auta vzplála sama, bez zjevné příčiny. Tříletý pořadník na 458 nehody nijak nezkrátily.Pokud není vaše láska k Ferrari žáruvzdorná, možná uvítáte hned několik alternativ, které se vynořily v posledních týdnech. První z nich je britský Arash AF-10, vyvíjený posledních pět let. Nejnověší sada obrázků ukazuje finální design supersportu. Spolu s nimi pustili u Arash Motor Company také pár technických detailů. Karbonové šasi s hliníkovými voštinami postaví společnost EPM Technology, která vyrábí monoposty formule 1 pro tým Force India. Pod kapotou najdou zákazníci sedmilitrový small-block LS7 od GM. Motor bude vyladěný na 550 koní, pro ty náročnější by se však měly v nabídce objevit i silnější jednotky s přeplňováním a výkony až 1200 koní. Šestistupňovou manuální převodovku dodá Graziano. Obírat o energii budou auto karbonkeramické kotouče s brzdiči od AP Racing.Prozatím spíš pohádkově působí projekt společnosti Star Electric. Ta se normálně zabývá výrobou elektrických golfových vozíků, tentokrát má však větší plány. Její karbonový Aston Martin Super Sport pohání osmiválec o objemu 5,4 litru a výkonu 950 koní. Je uložený před zadní nápravou a pohání zadní nápravu. Na obrázku. Skutečné auto zatím neexistuje, firma hledá zákazníky ochotné zaplatit přibližně sto osmdesát milionů korun za kus. Nepotřebuje jich moc, astonů s motorem uprostřed nevznikne víc než osm, každý jinak barevný.
A končně jedno známé jméno. Možná si vzpomínáte, že německá Gemballa, tuningový specialista na vozy Porsche, nedávno zavřela své dílny poté, co její zakladatel a šéf Uwe Gemballa zmizel kdesi v Jižní Africe. Nyní se zavedená značka vrací s novým vedením. Andreas Swchwarz sehnal několik milionů, založil novou společnost, vydražil jméno a část duševního vlastnictví Gembally a obnovuje činnost. Začíná pomalu, má dvaadvacet zaměstnanců a plánuje především pokračovat ve výrobě starších dílů. V Německu však pracují i na nových bodykitech pro Porsche Panamera a Cayenne. Pokud se společnosti podaří navázat na předchozí věhlas, půjde rychle vzhůru.A máme tu ještě jeden návrat, tentokrát po pětačtyřiceti letech. U nás jméno Peel Engineering příliš vzpomínek nevzbudí, ale svého času vyráběla loďařská společnost z ostrova Man nejmenší auto na světě. 1,37 metru dlouhá a metr široká tříkolka P50 drží tento rekord dodnes. Mimochodem prázdná vážila 59 kilogramů a na sto kilometrů potřebovala jen 2,8 litrů benzínu – „téměř levnější než chodit pěšky“, říkala o svých vozech mateřská společnost. Není těžké uhodnout proč nebyl model P50 ani novější Trident zvlášť úspěšný, vyrobilo se jich jen padesát kusů. Další padesátku chtějí nyní přidat britští podnikatelé Gary Hillman a Faizal Khan. Sehnali práva i peníze, takže už zbývá jen vyvinout a vyrobit slibovaná auta. Pohon by měl tentokrát zajistit elektromotor namísto původní šestikoňové padesátky od DKW. Podnikavci apelují spíš na smysl pro humor než na peněženky potenciálních zákazníků, auta budou stát přes tři sta tisíc korun.
A na závěr obligátní trocha statistiky. Průzkum mezi britskými řidiči odhalil, že průměrný můž najede za rok asi 440 kilometrů zcela zbytečně, když bloudí a nechce se zeptat na cestu. Sečteno a podtrženo to dělá za jeden mužský život více než padesát tisíc korun v promrhaném benzínu. Čtvrtina britských řidičů vydrží jezdit přes osmdesát kilometrů než se zeptá a deset procent se na cestu neptá nikdy. 41 procent mužů občas tvrdí svým pasažérům, že ví kde jsou, ačkoli nemají nejmenší tušení. Řidičky jsou o poznání rozumnější, třem čtvrtinám z nich nedělá ptaní žádný problém.