Autotýden Martina Plaštiaka: Patina
Švédský umělec Bo Ludvang je autorsky tak zralý, že došel na samou hranici rozkladu. Prodává rezavé plechy. Jak se ovšem můžete přesvědčit v galerii, nejde o plechy obyčejné. Tabule o rozměrech půl metru krát metr Ludvang nejprve oblékne do bílého vinylu, do něhož následně vyřeže obraz. Pak stačí přebytečný plast odstranit a zbytek je… chemie. Když povrch orezne na správnou úroveň, ošetří ho švédský kreativec bezbarvým lakem, který zabrání dalšímu postupu rozkladu. A můžete kupovat. Na ludvangově stránce bohužel nejsou uvedené ceny, takže vyjednávání je na vás.
Než se dostal do mého počítače, absolvoval článek magazínu Town & Country dlouhou cestu internetem. A protože není celý – mám jen stručný výtah – informační obsah cestou jistě utrpěl. Zdá se však, že přímo v Los Angeles je velmi zvláštní vrakoviště. Areál Porsche Foreign Auto spravují synové dávno mrtvého zakladatele společnosti, německého řezníka jménem Rudi Klein. Dovnitř smí jen vyvolení, ani reportér Town & Country se tam nedostal. Vyzpovídal však pár šťastnějších a nahlédl přes plot. Byl v šoku.
Na dvoře rezaví obrovská sbírka multimilionových skvostů. Opadaná šasi starých porsche, několik předválečných maybachů, pár BMW 502 a 507 a nejméně pět Lamborghini Miura, to jsou ty méně zajímavé kousky. Mezi lepší zboží patří Horch 855 Spezial Roadster Evy Braunové, jeden z 29 vyrobených Mercedesů 300SL s příplatkovou hliníkovou karoserií, a především kupé Mercedes-Benz 500K, které automobilka vyrobila v roce 1935 pro svého řidiče Rudolfa Caracciolu. Jen cena posledního unikátu se počítá ve stovkách milionů korun. Jenže auto neopustilo Porsche Foreign auto už třicet let a na změnu přístupu majitelů to zatím nevypadá.Také zmiňovaný hliníkový Mercedes 300SL má slušnou hodnotu. Jeden z 28 jeho příbuzných se totiž prodal před pár dny na každoroční aukci Barrett-Jackson v arizonském Scottsdale a nový majitel za něj dal i s poplatky 4,62 milionu dolarů, 88 milionů korun.
Ve Scottsdale se letos prodala jako vždy celá řada dalších aut, mezi nimi například pohřební Cadillac JFK, který vezl ostatky Johna F. Kennedyho z nemocnice Parkland Memorial na letiště Love Field v Dallasu (vynesl jen 3,4 mil. Kč). Jeden ze 69 Chevroletů Camaro ZL1 se sedmilitrovým motorem, vyrobených v roce 1969, změnil majitele za 8,6 milionu korun. Za Tucker Torpedo v dobrém stavu tu kdosi zaplatil 56 milionů korun. Jen o málo levněji vyšel jeden ze tří dochovaných vozů Pierce-Arrow Silver Arrow. Aut se v polovině třicátých let vyrobilo jen pět a na veřejné aukci bylo jedno z nich naposledy k vidění v roce 1973. Nový majitel zaplatil za Silver Arrow 42 milionů korun.
Z modernějších aut byl na scéně například prototyp nového Shelby GT500 se 650 koni (6 mil. Kč), první Chevrolet Corvette 427 Convertible (12 mil. Kč) a Lockheed Lakester Custom, o kterém jsem psal před pár týdny (3,6 mil. Kč). I budoucí historie má svou cenu.Snad se Rubens Barichello neurazí, když v článku nazvaném Patina napíšu také o něm. Slavný brazilský pilot monopostů Formule 1 skončil pro letošní sezónu bez místa. Podle posledních zpráv však s kariérou neskončí. Zkušený jezdec míří do zámoří, pokud se zákulisní klepy potvrdí, pojede americkou obdobu naších formulí, sérii IndyCar. Barichello prý své ženě už kdysi slíbil, že nikdy nebude závodit na oválu, jenže Indy má v letošním kalendáři jen čtyři klasické klopené ovály. Zbylých dvanáct podniků se koná na městských okruzích, případně na klasických závodních tratích evropského střihu. Barichella prý přes oceán táhne Lotus, který se vrací do Indy jako dodavatel motorů. Jeho týmy už najaly jména jako Jean Alesi a Sebastien Bourdais.A když už jsme v Americe: Pořadatelé Velké ceny USA, která má v kalendáři F1 vyhrazené místo už letos, začali sbírat jména do pořadníku na lístky. Ještě před několika týdny přitom vůbec nebylo jisté, zda se závod pojede. Vlastně tomu málokdo věří i dnes. Okruh v texaském Austinu nicméně roste stabilním tempem a pořadatelé si věří. Buďme optimisté.Neplynul ani měsíc od premiéry nových dvojčat Fusion-Mondeo od Fordu a modrý ovál už použil jejich design na svém speciálu pro NASCAR. Technika je pro všechna auta shodná, jde tedy jen o kosmetickou práci. Přestože však auto vypadá jako dvacet let stará krabice s naroubovaným moderním předkem, inženýři Frodu strávili rok v aerodynamickém tunelu, než závodní Fusion pyšně ukázali světu. Auto bude ještě rok testovat. Ostré závodní nasazení čeká Fusion až na Daytona 500 v únoru 2013.
