Budou změny v bodovém systému?

Na začátku si ujasněme jednu důležitou věc. Prvotní prohlášení přesluhujícího premiéra Paroubka, který již druhý den platnosti zákona mluvil o amnestiích, zmírnění a změnách, nemá s realitou pranic společného. Je to jen nad slunce jasný důkaz, jak moc by tento pán chtěl zůstat „u vesla“ a že se neštítí použít ani těch nejprůhlednějších populistických triků. Vždyť by přece snadno mohly být předčasné volby, a řidiči tvoří většinovou část voličské základny… Prohlášení taktéž dosluhujícího ministra dopravy Šimonovského, že by se systém naopak mohl zpřísnit, bylo pouhou podrážděnou reakcí na Paroubkův zkrat, ale se skutečností mělo společného stejně málo.

Dopad bodového systému na provoz na našich silnicích je zřetelný každému, kdo si sedne za volant. Mnoho řidičů zvolnilo a snaží se jet podle předpisů, někteří bohužel natolik úzkostlivě, že se pak nemohou plně věnovat okolnímu provozu a způsobují krizové situace a drobnější nehody. Na ty skutečné „piráty“ silnic však většinou změna valný vliv neměla. Na dálnicích se dál objevují auta, kličkující bez směrovek mezi ostatními a podjíždějící kolony po odstavném pruhu, o motorkách ani nemluvě.

Průzkum z dálnic ukazuje, že nejvíce ubrali řidiči, kteří dříve jezdili 140 – 160 km/h. Těch, kteří jedou přes 200, naopak v některých úsecích přibylo.

Statistika ovšem hovoří jasně: za prvních devět dní zemřelo na silnicích 12 lidí, zatímco v loňském roce jich bylo více než trojnásobek, 37. Stejné je to i s počtem dopravních nehod. Vloni jich bylo 4500, letos 2793.

Je třeba si ale uvědomit, že statistika může být ošidná věc. V řádech jednotek a v krátkých časových obdobích se často nedá pokládat za směrodatnou, protože může jít o běžné výkyvy. Zejména v počtech smrtelných nehod je třeba počkat delší časové období, až se provoz ustálí do každodenních kolejí.

Celkový počet nehod je také značně nejistý. Velmi přísné postihy už za drobnější karamboly totiž nutí velkou část řidičů k osobní dohodě mezi viníkem a poškozeným a nehlášení nehody. Zaplatit někomu opravu zmuchlaného blatníku totiž často vyjde podstatně levněji, než celou věc nahlásit, zaplatit pokutu několik desítek tisíc, nechat si strhnout body a ještě přijít o bonus na povinném ručení.

Jak moc je pan ministr Šimonovský mimo, dokázal svým včerejším vystoupením v televizi. Na otázku redaktorky, jestli mu nepřijde absurdní šikana řidičů za překročení rychlosti o 3 km/h, která způsobuje, že jsou vystresovaní a mají neustále nalepené oči na tachometru, odpověděl:

„Ale to snad nemyslíte vážně, že by řidič neustále sledoval tachometr…“ Sledoval, pane ministře. Lidé byli vystrestovaní a zmatení dokonce natolik, že mě to donutilo napsat editorial hned druhý den platnosti bodového systému – a si to v neděli ráno většinou rád přispím.

Další perla následovala o pár vteřin později, kdy ministr prohlásil: „Také jsme viděli, že policie, ani městská, ani státní, neuděluje řidičům pokuty za to, že by překročili rychlost o jeden kilometr v hodině.“ Bohužel ani to není pravda, pane ministře. Už se mi donesly i případy, kdy se strážník městské policie, zjevně unešený možnostmi svého nového laserového vybavení, pokusil pokutovat řidiče za rychlost 50,3 km/h. Až přivolaní příslušníci republikové dopravní policie mu vysvětlili, že i jeho přístroj má své odchylky a i kdyby neměl – takováto odchylka by nešla odečíst ani na přesně zkalibrovaném digitálním tachometru.

Další velký problém je, že státní a městské policie nejsou schopné spolupracovat a nepoužívají stejná měřítka. Republikoví policisté většinou používají mozek a na radarech mají určitou toleranci, městští v opojení z nových pravomocí mnohdy nikoliv. Úplnou fraškou pak je prohlášení šéfa dopravní policie Zdeňka Bambase, že budou striktně pokutouvat i pasivní radarové detektory, přestože zákon jasně hovoří pouze o aktivních rušičkách. „Dokud soud precedentně nerozhodne jinak, budeme je považovat za nelegální,“ uvedl Bambas. Jinými slovy, v zákoně to není a než nás soud kleplne přes prsty, možná stačíme vybrat pár desítek tisíc. Opravdu pěkné.

Největším problémem bodového zákona je nemožnost jakékoli tolerance, případně použití zdravého rozumu ze strany policistů. Něco jiného je překročení rychlosti o 5 km/h ve stodvacítce v dopravní špičce a něco jiného je ta samá rychlost v novém bavoráku ve dvě ráno na jižní spojce. To chápe každý rozumný policista, ale systém je k takovýmto detailům slepý.

Pokud by existovala možnost za drobnější přestupky, například mírné překročení rychlosti a podobně, udělit pouze penežitou pokutu a nikoli hned trestné body, třeba by tolik nenarostl počet řidičů, kteří se pokusí policejní hlídce ujet. Protože co si budeme povídat, policejní Fabie na některá rychlejší auta ani omylem nestačí a to dobře vědí i sami policisté.

Měli bychom se tedy ptát, co je tedy pro bezpečnost na silnicích lepší: zmírnit bodový systém, vymýtit z něj nesmyslnou šikanu a stresování řidičů, nebo ho nechat tak jak je a riskovat, že až se řidiči začnou blížit ke 12 bodům, sáhnou k zoufalým činům a budou se s policií honit a ohrožovat sebe i okolí? Je totiž historicky ověřeným faktem, že nepřiměřené represe mají mnohdy právě takto neslavné následky.

Vláda si včera odhlasovala, že se počká půl roku a pak se uvidí. Můžeme jen doufat, že politici u takto důležitého zákona budou používat zdravý rozum a rozlišovací schopnosti. Podle současného stavu se to rozhodně nezdá. Možná by nebylo špatné v případných předčasných volbách dát hlas těm, kteří na chyby v bodovém systému poukazovali už od začátku, nebo ho aspoň nedávat těm, kteří ho uvedli do praxe a teď se chtějí jen zalíbit.

Honza Koubek