První dojmy: Ford S-Max

Pokoušet se zkombinovat třídu MPV se sportovními auty skoro zavání rouháním. Ve skutečnosti to samozřejmě ani dost dobře nejde. Nikde ale není psáno, že by takovéhle rodinné auto muselo být nudné.

Ford S-Max na první pohled rozhodně nudný není. Stačí se podívat na kola, převzatá z Focusu ST (na příní můžete mít až dvacetipalcová), výdechy v předních blatnících, dynamicky zakulacenou střechu… prostě je na něj celkem pěkný pohled.

Po dlouhé době je to auto, které mě tak říkajíc nachytalo na fialkách. Při jeho řízení jsem byl čím dál překvapenější, nutno říct, že příjemně. Nestalo by se mi to, kdybych se trochu zamyslel. Už před pár lety, když Ford představil C-Max, jsem nevěřícně kroutil hlavou – takhle schopné střední MPV tu do té doby zkrátka nebylo. Z toho všeho člověku prostě vychází jednoduchá věc: Ford podvozky umí.

Pod kapotou testovaného S-Maxu byl navíc přeplňovaný pětiválcový dvouapůllitr z estéčka, který mu dává víc než dostatek síly na předjíždění i dynamickou jízdu.

Naše auto bylo také vybavené příplatkovým sportovním podvozkem, který by asi na českých silnicích příliš neobstál, ale na hladkých a velmi zakroucených španělských silnicích nedaleko Sevilly, kde testujeme, prošel se vztyčenými vlajkami. Ne, S-Max opravdu není sporťák, ale bez jakéhokoli zaváhání říkám, že co se týče řidičských zážitků, je to nejlepší MPV, jaké jsem kdy řídil. A nejzábavnější. Zafira OPC má problém.

A pokud vám jde taky trochu o praktickou stránku věci, vězte, že neuvěřitelná šíře nastavení sedačky řidiče a volantu umožňuje zaujmout dobou polohu snad úplně každému, ve druhé řadě je spousta místa i pro basketbalisty a můžete si připlatit ještě za třetí, i když tam už si nikdo moc vysoký nesedne. Případně můžete mít v objemném kufru vysouvací podlahu, která usnadňuje nakládání.

Je ale fakt, že zákazníci zaměření výhradně na praktičnost, sáhnou asi spíš po novém Fordu Galaxy. Ten jdu projet dnes, takže se těšte na další článek.

Honza Koubek