Nejčastější chyby při koupi ojetého auta: Na tohle si dejte pozor!

Z pochopitelných důvodů patří ojetiny v naší zemi k vyhledávanějším než vozy nové. Mnoho lidí prostě potřebuje denně auto, ale nemá dostatek prostředků na nákup vozidla úplně nového. Nebo se také nechtějí smířit s malým a levným městským hatchbackem, když za stejné peníze mohou mít sice ojetý, ale poměrně výkonný a luxusní sedan.

Samozřejmě má koupě použitého automobilu mnoho výhod, ale také logických nevýhod. Mezi výhody patří zejména nižší ztráta hodnoty auta během doby, po kterou ho budete vlastnit. Mezi nevýhody pak zejména nutné brzké finanční náklady spojené se servisem a údržbou.

Podívejme se nyní na nečastější omyly a chyby, které dělají zájemci o ojetý automobil. Třeba vám pomohou s výběrem vašeho auta a ušetří vám tak nemálo finančních prostředků.

Chyba 1: Prahnete po dieselovém autě, protože se vyplatí.

Otázka nákupu dieselového auta vyžaduje hlavně velmi důkladnou kalkulaci, zda se vám diesel skutečně vyplatí. K té vám může pomoci náš starší článek zabývající se touto problematikou.

Mějte ale na paměti, že vidina zdánlivé úspory finančních prostředků u čerpací stanice může být velmi brzy vyvážena nutností nákladné investice. Servis moderního dieselového motoru je nákladnější než údržba relativně jednoduchého atmosférického zážehového motoru. Pokud tedy vyberete špatně a domů si přivezete problémový a poruchový diesel, finanční prostředky ušetřené na naftě vám spolkne údržba a servis. Jestli tedy neplánujete ročně najezdit desítky tisíc kilometrů, na diesel raději zapomeňte.

Chyba 2: Auto s méně najetými kilometry je lepší.

Řídit se najetými kilometry by bylo velkou chybou. Jistě, auto s deseti tisíci bude vykazovat mnohem nižší známky opotřebení než auto se sto tisíci ujetými kilometry. Nezapomínejte ale na to, že v našich končinách je velmi populární stáčení tachometrů. Autobazary také ve svých inzerátech uvádějí položku označenou jako sta tachometru, nikoli jako počet ujetých kilometrů. Proto místo konkrétního čísla na ukazateli sledujte celkový stav vozidla. Napoví například stav interiéru, který prostě nikdo neumí stočit dolů – ani tou nejdražší autokosmetikou. Uvědomte si, že soukromé auto najede ročně mezi 15 000 až 20 000 km, firemní klidně i 50 000 km. Z toho jednoduchou násobilkou dojdete k velmi pravděpodobnému číslu ujetých kilometrů. Jistě, pro sporťáky tohle moc neplatí – jezdí skutečně málo.

Chyba 3: Myslíte si, že fleetová auta a vozy z leasingu jsou dobře udržována/servisována.

Vyplněná servisní knížka ještě nic neznamená. Je sice příjemné vědět, že se autu každý rok měnil olej, ale o tom, jak se k němu předchozí majitel choval, toho moc nenapoví. Auta z velkých firem, kam se jich kupují desítky, často trpí, protože jejich řidiči se o ně vlastně vůbec nestarají. A je jim to jedno, protože když se auto rozpadne, stejně dostanou nové.

Výjimku by snad mohl tvořit vůz od „pana ředitele“, který má přeci jen o trochu větší starost ke svému služebnímu vozu. Jinak ale buďte ostražití a počítejte s tím, že fleetové auto toho bude mít už hodně za sebou.

Chyba 4: Uvěříte báchorce „o starém pánovi“.

Neskočte na trik prodávajícího, že s autem jezdil starý pán! Schválně se zeptejte všech svých známých, kteří koupili ojeté auto. Dozvíte se, že 9 z 10 jich má auto po „starém pánovi“. A co by z toho plynulo? Že většina aut v Česku byla koupena muži narozenými před rokem 1935…

Tuto skutečnost samozřejmě můžete zjistit jednoduše – podívejte se do velkého technického průkazu, kde je napsaný předchozí majitel a jeho rodné číslo. A i tak nemáte vyhráno, protože auto dědečka zpravidla používají vnoučata pro své noční „sportovní“ výlety na diskotéky a za kamarády. Proto spíše věnujte pozornost celkovému stavu auta (hodně napoví interiér) a snažte se odhadnout, jak s ním předchozí majitel jezdil.

Chyba 5: Připustíte, že nejvýhodnější je koupit ojetou Škodu.

Škoda patří k národnímu pokladu. A není se čemu divit. Jsou to dobrá a relativně spolehlivá auta, servis najdete na každém rohu a náhradní díly jsou poměrně levné a snadno dostupné. Z tohoto výsadního postavení na trhu však plyne jedna velká nevýhoda – o ojetiny je takový zájem, že drží cenu neúměrně vysoko. Pro příklad porovnejte ceny ojetých škodovek se zahraničím (Německo, státy Beneluxu…), kde klesají mnohem rychleji.

Jestli proto chcete opravdu výhodně koupit škodovku a třeba i s motorem TDI, jeďte pro ni do Německa. Bude o desítky tisíc levnější, lépe vybavená, udržovaná a v mnohem lepším stavu, protože Němci nepoužívají Octavii Combi jako sportovní vůz.

O škodovky je také zájem mezi zloději a vykradači aut a takové originální autorádio s navigací v Octavii nebo Superbu přitahuje zlodějíčky stejně dobře jako ovocná zmrzlina dotěrný hmyz…

Chyba 6: Necháte se příliš unést emocemi.

Známe to moc dobře. Vyhlédnutá ojetina je jedna z mála a vy prostě tohle auto chcete. A pak už vás neodradí nic, ani evidentní stopy vedoucí k nedokonalé opravě po totální nehodě, chrastící motor nebo vibrující řízení. Na tohle si dejte pozor zvláště tehdy, pokud kupujete starší sporťák. Mohlo by se stát, že nutné servisní náklady, které bude ono auto vyžadovat prakticky okamžitě, mnohonásobně přesáhnou vaše možnosti. Nejlépe uděláte, když s sebou vezmete kamaráda, který má nezaujatý až kritický postoj k vybranému autu. Možná vám pomůže ušetřit celé jmění…

Chyba 7: Neověříte si dokumentaci k vozidlu.

Správně vyplněné a úplné doklady jsou naprostou nutností a ani nechceme věřit, že by toto téma někdo podcenil. Ale najdou se takoví… Zkontrolujte si, zda sedí všechna čísla uvedená v technickém průkazu s čísly vyraženými na karoserii auta. Zavolejte do servisu značky a ověřte podle VIN čísla tento automobil. Nebude to zadarmo, ale budete mít klid.

Také není od věci zjistit, zda konkrétní auto není v majetku někoho jiného – například leasingové společnosti. A na policii snadno zjistíte, zda po tomto autě není vyhlášeno pátrání (i třeba v zahraničí).

Chyba 8: Omezíte se pouze na výběr konkrétního modelu a roku výroby.

Tento bod trochu souvisí s bodem číslo 6. Nehledejte jen a pouze dané auto s jedním motorem, rokem výroby, barvou a výbavou. Nabídka pak bude omezená a existuje velká pravděpodobnost, že se necháte zlákat rozpadajícím se krámem.

Omezte svá kritéria na značku, typ, výkon motoru a upřednostňované palivo. Nabídka bude širší a vy si jistě vyberete mnohem zachovalejší a spolehlivější kus, než ten vysněný se střešním oknem a v červené barvě…

Chyba 9: Hledáte auta pouze v soukromých inzerátech.

Soukromé inzeráty bývají velmi ošemetnou záležitostí a vyžadují velmi taktický přístup, který se zpravidla naučíte až časem. Jde zejména o smlouvání o ceně. Pokud v tom ale umíte chodit, je výhoda na vaší straně.

Auta z velkých a renomovaných bazarů jsou samozřejmě o nějaké to procento dražší (bazar musí na nečem vydělávat), ale obecně se nejedná o úplné vraky. Lze také snáze uplatnit reklamaci.

Ještě větší jistotu budete mít tehdy, pokud auto koupíte u dealera konkrétní značky. Sice si připlatíte docela dost peněz, ale auta jsou prověřená, po aspoň základní servisní kontrole a bez právních vad. Jestli chcete luxusnější a výkonnější auto, rozhodně si raději připlaťte u autorizovaného prodejce značky, který vám poskytne i některé nadstandardní výhody. Oficiální prodejce totiž nechce riskovat svou dobrou pověst prodejem shnilé šunky a nechce ztratit cenného zákazníka.

Chyba 10: Myslíte, že dovézt auto ze zahraničí od dealera značky je administrativně velmi nákladné a náročné.

To už vůbec neplatí. Ještě nikdy nebyla koupě automobilu v zahraničí (EU) tak snadná. Bazary a prodejci jednotlivých značek mají například v Německu poměrně přehledné internetové stránky a domluvíte se s nimi i lámanou angličtinou (nebo němčinou) – v příhraničních regionech dokonce i česky. Pokud přijedete na dohodnuté místo, automobil bude s nejvyšší pravděpodobností připravený, umytý a po základní servisní prohlídce. Prodejci často svolí k dlouhé předváděcí jízdě a podrobné technické inspekci přímo na místě. Otázka administrace zabere přibližně hodinu času (i méně) a skládá se pouze s odjetí na inspektorát, zaplacení úředního poplatku a převzetí převozních značek. Pak už můžete jet domů v „novém“ autě a v Česku vás již čeká pouze STK a běžné přihlášení vozidla.

autoweb.cz, foto: profimedia.cz