Auto je špinavější než záchodové prkénko aneb Jak připravit auto po zimě

Určitě je přirozené, že první, čím začneme, je vnější očista, tedy umytí karoserie, kol, podvozku… automobilu. Ovšem odborníci neradí rovnou jet do automatické myčky. Spíše je na místě například využít ruční mytí, které je na řadě čerpacích stanic a v několika cyklech pomocí vysokého tlaku vody odstranit vše nežádoucí z karoserie.

Teprve potom bychom měli zavítat mezi kartáče do myčky. Důvod? V opačném případě se nemusí v automatické lince smýt všechna sůl a drobné nečistoty, které pak vytvoří jakousi pastu, kterou kartáče mohou třít po laku a poškodit ho.

Po umytí je vhodné pečlivě zkontrolovat lak a jeho poškození a zakonzervovat ho. Metod je více, ale nejlepší je nechat práci na odbornících v lakovnách nebo servisech.

Přirozeně, že stejně jako se postaráme o plechové části našeho čtyřkolého miláčka, nesmíme zapomenout ani na kontrolu i očištění brzd. Začneme jejich pečlivým vymytím, tedy vystříkáním vodou, protože nečistoty mezi brzdným kotoučem a destičkami je ničí. Kontrola výšky brzdné plochy destiček považujeme za samozřejmost. Stejně jako v případě starších vozů promazání táhla ruční brzdy a její seřízení, aby zabírala na pátém až šestém zubu.

Lidé mají oči, a těmi jsou u auta okna a světlomety. Tedy, je třeba je umýt, a to v případě skel i zevnitř. S tím souvisí i nezbytná kontrola stěračů a jejich gumiček, které řidiči nejednou poničí tím, že se snaží namrzlý sníh setřít, místo škrabkou, právě stěrači. O důležitosti dobrého stavu stíracích lišt svědčí fakt, že při dlouhotrvajícím dešti musí gumičky setřít v součtu plochu rovnající se velikosti fotbalového hřiště.

Interiér auta dá většinou víc zabrat a vyžaduje více času než bychom možná očekávali. Řeč už byla o sklech. Nejen kuřáci způsobují, že na sklech se zevnitř usazuje kouř, mastnoty a nečistoty a ty vytvářejí jakýsi tenký film, který zvláště v noci při osvětlení protijedoucím vozech zásadně zhoršuje výhled z vozu.

Zmínili jsme mastnoty, nečistoty na oknech a jak se jich zbavit. To v potahových látkách, otvorech výdechů ventilace, rozvodu klimatizace, v koberečcích… doslova číhá nebezpečí. Tedy zdravotní nebezpečí. V sedačkách se například drží nečistoty a roztoče, klimatizace může být pro změnu zdrojem virů a bakterií.

Stačí jen, že jsme během zimy byli nemocní. Klimatizace totiž bakterie a viry dovedou pojmout a po jejím spuštění, začneme ji používat za jarního sluníčka, je znovu rozšíří do ovzduší. Auta jsou obecně ideální živnou půdou pro bakterie, plísně a roztoce. Je v nich teplo, mnoho nečistot z jídla, bot a podobně. Takže paradoxně právě naše auto může být zdrojem různých zdravotních potíží.

Vhodný způsob ošetření interiéru je impregnace, a to nejen palubní desky, ale i všech dalších plastových dílů. Ty díky ní změknou, získají opět původní vzhled a navíc nečistoty do nich budou pronikat daleko hůře.

Dalším vhodným postupem je tepování sedaček. Jde o speciální metodu hloubkového čištění čalounění účinným přístrojem, a to buď mokrou, nebo parní metodou. Z hlediska efektivity a úspory času je vhodnější parní metoda tepování, kdy s autem můžete odjet už po půl hodině od vyčištění, navíc horká pára bezpečně zničí roztoče, alergeny i plísně.

Mokrá metoda se spíše hodí pro čištění v teplém počasí, protože je nutné auto větrat, nemůžete s autem okamžitě odjet. Horká pára si dokáže poradit i s nepříjemnými pachy v interiéru automobilu. Dokonce i odstraní zápach z cigaretového kouře. Hlavně ale bezpečně zničí alergeny, roztoče, bakterie, viry a plísně v interiéru. Takže ono přirovnání interiéru auta k záchodovému prkénku přestane platit.

S tím, co všechno se „zahnízdilo“ v našem autě během zimy, souvisí i nezbytnost pravidelného čištění klimatizace, výměny filtru atd. Rozhodně ne později než jednou za dva roky je na místě tuhle práci přenechat odborníkům.

Nejinak je tomu v případě výměny kapalin, jako je motorový a případně převodový olej. To ostatní zvládneme sami. Jde například o kontrolu dalších kapalin – brzdové, vody v chladiči, ostřikovači… Když budete pod kapotou, rozhodně si všimněte, v jakém stavu jsou hadice, zda někde neprosakují.

Zcela stejně důkladně, jako se budeme dívat pod kapotu, bychom měli nahlédnout pod víko zavazadelníku. Co tam hledat? To, co tam na jaře a létě nepatří – zimní řetězy, lopatka, startovací kabely… Tato přebytečná kila musí pryč. A nezapomeňte také nejen na střešní boxy, ale i nosiče. Vězte, že za každé kilo navíc platíte vy. Odborníci ÚAMK spočítali, že každých 100 kilogramů navíc zvýší spotřebu paliva až o 0,3 litru/100 km.