Audi A6 3.0 TDi
Jen se podívejte na ten interiér. Fotka vám z něj sice nezprostředkuje úplně všechno, ale i tak máte pocit, že se stačí zhluboka nadechnout a hned se přenesete za volant. Jestli dokáže být takhle sugestivní už jen fotografie, pak si představte, jak příjemně se musíte ve skutečnosti cítit uvnitř. V téhle (vysoké) výbavě voní interiér kůží a po nose ho poznáte mezi všemi ostatními auty, což je věc, která platí i pro řadu dalších vyspělých značek.
Faktem je, že většina zákazníků bude novou A6 srovnávat s jejími ekvivalenty od Mercedesu a BMW. Každá z těchto značek se ale v posledních dvaceti letech tak dobře a účinně snaží o budování svého specifického charakteru, že můžete i se zavřenýma očima vcelku přesně odhadnout, jak budou vypadat bezprostředně následující modely, pokud dobře znáte alespoň dvě různá auta z jejich výrobních řad. V případě nové A6 zůstává poslání stále stejné – být sportovnější alternativou Mercedesu, nebo komfortnějším BMW, to už záleží jen na vás, i když v jejím případě je ze všeho jasně cítit, že zadání mířilo spíše na Mnichov než na Stuttgart.
Luxusu tu máte opravdu hodně, ale na druhou stranu se není čemu divit, když má testovaná verze příplatkovou výbavu za téměř 500 tisíc korun, se kterou se její cena přibližuje ke dvěma milionům. Když se rozhlédnete kolem sebe, není tu nic, co byste byli ochotni ze seznamu výbavy obětovat, což je vzhledem k ceně trochu hrozivá myšlenka, ale na druhou stranu je na místě přiznat, že všechny materiály kolem vás jsou na vysoké úrovni, kůže na sedačkách a volantu je jemná a příjemná na dotyk, hliníkové díly jsou opravdu z hliníku a dřevěné vykládání je opravdu ze dřeva. V noci se kolem vás rozsvítí všechny ty spínače a kontrolky červenou barvou, která výborně kontrastuje s xenonovým nádechem číslic na přístrojích a opravdu fajnovým displejem MMI.
Audi A6 velká fotogalerie
Celý systém jeho ovládání se nabízí k přímému srovnání s iDrive v BMW. V obou případech platí, že jestli umíte ovládat mobilní telefon, nebudete mít po několika hodinách, ne-li minutách problém ani s jedním z nich. U Audi je ale přehlednější i pro první uživatele, protože má po svém obvodu jednotlivá tlačítka všech hlavních funkcí. Samotný otočný ovladač kliká mezi prsty tak jemně a přesně, že si s ním budete nevědomky pořád hrát. Je to detail, ale když takových detailů dáte dohromady víc, máte dvoumilionový interiér a hmatatelný důkaz toho, co všechno si dnes můžete v autech za peníze pořídit.
S tím poněkud nešťastně kontrastují páčky pod volantem, jejichž funkce je sice bezchybná, ale jejich krok je příliš tvrdý a k jemnosti zbytku interiéru se nehodí.
K dvoumilionové cenovce se však nehodí ani to, že se v zadních dveřích při jízdách stále ozývaly vibrace z uvolněné dřevéně výplně. Je to naivní závadá, kterou by vyřešilo pár kapek vteřinového lepidla, ale hned vás napadne, proč byste si měli v téhle cenové kategorii něco dělat doma.
Ve 160 km/h si můžete za volantem opravdu odpočinout. Jediným stlačením tempomatu si nastavíte rychlost, levou nohu si můžete položit vedle brzdy a natáhnout si jí až skoro k motoru a bavit se laděním stanic, protože při téhle rychlosti je motor neslyšný a proudění vzduchu kolem auta jen šumí. Pokud nehraje rádio, ve sto sedmdesáti začnete tušit hluboké vrčení motoru, ale je to opravdu více předtucha než faktický vjem. Ve sto osmdesáti se motor začne nepatrně ozývat, ale zároveň s ním o něco vzroste i hluk okolního vzduchu, i když i tak je všechno stále velmi relaxované. O nic horší to není ani ve dvou stovkách, jen toho zvenčí slyšíte opět o něco víc, i když to na celkově pohodové jízdě stále nic nekazí.
Jestli má u nové A6 něco sportovní ambice, pak je to podvozek, který se místy projevuje až příliš striktně. Na hladkých silnicích si ničeho nevšimnete a budete mu v jeho pevném projevu pouze fandit. Má ale i druhou tvář, kterou objevíte při přejezdu každé ostré nerovnosti, spáry či kousku vydlážděné silnice, na níž přenáší tvrdé rázy do interiéru až nezvykle ortodoxně na to, že jde o velké luxusní auto.
Když se za volantem více snažíte, obzvláště při sjezdech z kopců, brzdy můžete celkem lehce unavit, ale na rovině se chovají velmi dobře, místy možná až přeposilovaně, i když opět platí, že konečný soud záleží na tom, co chcete ve své A6 vidět, zda sportovní sedan nebo luxusní limuzínu.
Posilovač řízení se v nízkých rychlostech a ve městě projevuje velmi asertivně a volantem můžete při parkování otáčet jedním prstem. Je to příjemné a v městském provozu to oceníte, ale podobné pokusy s tak proměnlivou účinností většinou nevěstí nic dobrého pro citlivost na rychlých silnicích. To se při rychlé jízdě částečně potvrzuje a pro přesné řízení velkého Audi se musíte spoléhat i na signály ze sedačky a od kvílení pneumatik, protože volant sice měkne, ale ne vždy jen kvůli odporu předních kol, ale také kvůli tomu, že jednoduše už nejedete tak rychle.
Šestistupňový Tiptronic je velmi hladký a řadí bezchybně. Přídavná pádla pod volantem jsou sice atraktivním doplňkem, ale dávají smysl spíše tehdy, když si chcete užít zátah motoru na jediný stupeň, třeba na čtyřku nebo na pětku. Při rychlé jízdě nepředstavují žádnou velkou výhodu, alespoň ne s dieselovým motorem, se kterým si převodovka nejpozději ve čtyřech a půl tisících otáčkách stejně přeřadí sama.
Motor jde za studena na volnoběh trochu hrubě, ale jakmile přidáte plyn, jakékoli vibrace vymizí. Jako všechny velké a těžké motory vyžaduje pečlivé zahřátí, ale po deseti minutách se začne projevovat v nejlepším světle. Je tichý a pokud ho už při větším přidání plynu nebo do rychlosti kolem 60 km/h slyšíte, má příjemný hluboký zvuk, který je akorát tak vrčivý na to, abyste přesně poznali, co máte tankovat za palivo. Mezi třílitrovými turbodiesely je na tom výkonově výborně a má o pár koní navíc v porovnání se stejným obsahem u BMW, i když v točivém momentu o 50 Nm zaostává.
A6 s ním váží 1756 kg a na její hmotnost motor opravdu stačí. S pohonem všech kol z ní na suchu i na mokru vyzařuje téměř skálopevná jistota, i když na sportovně rozevlátou jízdu si musíte nechat zajít chuť. Přeci jen jedete v něčem, co je skoro tak rozměrné jako A8, a podvozek vám i při vypnuté stabilizaci nabídne maximálně nedotáčivost a při výjezdu z ostrých zatáček sem tam prokluz kol.
Nejlepší je nechat celé auto dělat to, co nejlépe umí. Zní to logicky, ale občas stojí za to si právě tuhle myšlenku připomenout, a to nejen v případě A6, ale i u všech jiných aut. Konkrétně u 3.0 TDi to je pružné zrychlení na jakýkoli stupeň a stylové, uvolněné cestování na dálnici i ve městě s opravdu příjemnou spotřebou, která se dlouhodobě pohybuje kolem deseti litrů na sto.
Marek Nastoupil
