Antiradary: Testujeme radarový detektor Genevo One, 3. část
Zdroj: archiv redakceTak i mně se dostal na pracovní stůl, respektive na čelní okno, antiradar Genevo One. Přestože jsem tvor od přírody líný a tak nějak jsem předpokládal, že většinu času bude kompaktní krabička ležet na stole a vytahovat ji budu jen na nějaké delší trasy, nakonec jsem s ní jezdil docela často i v hlavním městě během kratších jízd po Praze.
A tam se nakonec ukázala jako nejužitečnější. Tím teď ani tak nemyslím zabudovanou GPS, díky které vás antiradar upozorní na blížící se úsekové měření, to mi naopak přišlo v mnoha chvílích dost otravné, protože než z Hostivaře dojedete po Jižní spojce do Dejvic, vyslechnete si upozornění hned několikrát.
Nevím, jak by se to dalo elegantně vyřešit, ale u míst, kterými projíždíte každý den je vám taková informace k ničemu a jen vás obtěžuje. Naopak za velmi užitečnou funkci považuji zobrazování průměrné rychlosti při průjezdu úsekovým měřením.
Zpočátku mi údaje na displeji přišly trochu matoucí, dost často se mění to, co displej zobrazuje, ale po pár jízdách jsem si zvykl. Při běžné jízdě se ukazuje rychlost, před měřením nebo kamerou na červenou pak vzdálenost v metrech a při průjezdu měřícím úsekem vidíte vaši průměrnou rychlost.
Na rozdíl od Huga jsem měl možnost vyzkoušet i detekci státní kasičky, alias policejního Volkswagenu Passat. A dokonce hned dvakrát. Když antiradar zahlásil „KA Radar“ v blízkosti čerpací stanice OMV na Jižní spojce před sjezdem na Modřany, začal jsem pochopitelně nejprve kontrolovat tachometr. Rychlost byla v pořádku, takže jsem začal pátrat po něčem, co by mohlo připomínat „zapomenutý“ Volkswagen Transporter v odstavném pruhu nebo, jak se později ukázalo, tmavý Volkswagen Passat, který se v prostředním pruhu vleče šedesátkou a všechny okolo záměrně zpomaluje.
Dost mě překvapilo, s jakou časovou rezervou mě antiradar upozornil, zatímco já jsem byl někde poblíž čerpací stanice, Passat už se blížil do míst, kde se Jižní spojka točí doprava a blíží se k mostu přes Vltavu. Auto jsem tedy dojížděl odzadu, ale i kdyby byla hlídka někde schovaná „za bukem“, měl bych dost času přizpůsobit svou rychlost do přijatelných mezí. Sice by možná bylo lepší, kdyby antiradar začal rovnou klasickým pípáním a typ zachyceného pásma zobrazoval jen na displeji, mně osobně to nepřišlo nijak na škodu, jistě se ale najdou chvíle, kdy jde doslova o sekundy.
Podruhé jsem se cítil „bezpečněji“ v opačném směru, v místech, kde se staví nový nájezd na dálnici D1. Obyvatelům metropole dobře známé místo, kde je momentálně na několika desítkách metrů snížena rychlost na 50 km/h. V oku „jestřábí hlídky“ uvízla přibližně padesátiletá pirátka silnic v postarším Fiatu Punto, která nejspíš doplatila na to, že držela tempo s okolním provozem. Odhlédnu od toho, že ji tuzemská Kobra 11 zastavila v odbočovacím pruhu na Spořilov a budu se věnovat samotné podstatě – tedy že měření rychlosti u nás absolutně neplní bezpečnostní funkci, ale je zkrátka jiným druhem daně pro všechny, kteří z nějakého důvodu spěchají.
Policejní auta, kterým neujedete!
I proto se mi líbí myšlenka neplnit státní kasu jen protože se auto setrvačností rozjelo do mezí, které mě optikou předpisů pasují do role piráta silnic. Nejsem pirát, ale ani chronický dodržovač všeho, co ukazuje cedule dosazená úředníkem na základě předpisů z doby, kdy po silnicích jezdily koňská spřežení. A boj proti takovému jednání zvládá Genovo One slušně.
Jestli bych si ho koupil? To je otázka, od mého posledního desátku za rychlost uběhly tři roky. Třeba mám jen štěstí, spíš ale víc předvídám, jakákoli dvouproudá silnice mimo civilizaci je pro mě jasným znamením dát nohu z plynu, tím spíše pokud venku panuje ideální klima. Čistým kalkulem by tedy trvalo dlouho, než by se mi antiradar „zaplatil.“
Přestože Genovo One patří mezi vůbec nejlevnější antiradary u nás, mně osobně přijde nákladný na to, abych si ho pořídil, byť jsou jeho výhody nepopíratelné. Osobně tedy budu dál hrát hru na kočku a na myš s občasným přispěním do státní kasy. Kočka zatím pořád vysedává u misky.
