Antiradary: Testujeme radarový detektor Genevo One, 2. část
Zdroj: archiv redakceŽezlo v podobě pasivního antiradaru Genevo One bylo předáno do dalších rukou. Již delší dobu mne láká myšlenka na pořízení antiradaru, a to především z důvodu většího klidu a bezpeční za volantem. Nepotřebuji antiradar k tomu, abych mohl beztrestně vykonávat pirátskou činnost, ale z důvodů obrany před úřední zlovůlí. A to je slovo zlovůle velmi neadekvátní k popsání toho, co si úřady ke svým občanům dovolují.
Zastávám totiž názor, abych parafrázoval slavný citát, že „antiradar visící na okně řidičova auta je symbolem svobodného řidiče, a naším úkolem je zajistit, aby tam zůstal“. Vzpomeňme si na to, až se budou úřady snažit zakázat i používání pasivních systémů, podobně jako třeba v Rakousku, a všichni budou koukat na ručičky tachometrů ještě víc, než nyní.
Zpět ale k poznatkům z používání Genevo One. Za celou dobu jsem měl „štěstí“ na policejní hlídku jen jednou, ovšem zrovna ve chvíli, kdy rychlost neměřila. Další den jsem míjel hlídku schovanou za bukem, jak měří třicítku na jednom z nejzapadlejších míst v Praze. Byl krásný, slunný den, tak se není čemu divit. Naštěstí mne však antiradar včas upozornil na nejen nesmyslnou rychlost, ale také na její nesmyslné vymáhání, které právě probíhalo.
Ostatní zkušenosti pocházejí z běžného každodenního provozu po místech, která jsou kontrolována úsekovým měřením. Tam přijde vhod několik chytrých funkcí antiradaru. Upozornění hlasem na blížící se počátek měřeného úseku je velmi efektivní a díky němu není potřeba upírat zrak na displej antiradaru a luštit z něho údaje.
Věta „blíží se začátek úsekového měření“ je jasná a zřetelná. Další upozornění se ozve v momentě dosažení počátku úseku a při jeho konci, navíc má antiradar díky údajům z databáze „přehled“ o tom, které dílčí úseky jsou měřeny také v celkové délce, tedy od počátku prvního do konce posledního úseku.
Policejní auta, kterým není radno ujíždět
Množství údajů, které zvládá antiradar řidiči předkládat, je velké, přitom však zůstává displej minimalistický. Vždy zobrazuje pouze jeden údaj, zato však ten, který je aktuálně potřeba. Když je v okolí „čistý vzduch“, zobrazuje se aktuální rychlost měřená z GPS přijímače. Při upozornění na blížící se měřený úsek displej odpočítává zbývající vzdálenost před jeho dosažením a v průběhu měření „nastřádaný“ rychlostní průměr, přičemž hlas vás upozorní ve chvíli, kdy svým „aktuálním skóre“ překračujete povolený limit.
Ano, s antiradarem může být i zábava. Pokud se nad silniční buzeraci dokážete povznést a brát ji jako hru na mazaného zajíce, kterého loví dravec pomocí svého jestřábího zraku, každičké dodržení povoleného limitu „naplno“, tedy nikoli jen podle tachometrového údaje, ale reálnějšího z GPS, je sladkou odměnou v boji s všudypřítomným Velkým bratrem. Jediný kilometr za hodinu nesmí přijít nazmar. V nerovném boji s úřady sice zvítězit nelze, ale s antiradarem máte šanci uhrát alespoň plichtu.
Abych to shrnul, morální zábrany v užívání pasivního antiradaru určitě nemám, ba naopak. Svým přívětivým ovládáním, kompaktními rozměry a spoustou užitečných funkcí mne Genevo One také přesvědčilo. Hlasové upozornění a chytré zobrazování údajů na displeji funguje velmi dobře, antiradar se zapne ihned, jak se zapojí do zásuvky (resp. zapne zapalování), zařízení není potřeba nikterak kalibrovat (většinou nezáleží ani na přesném zaměření antiradaru z okna) a také zachycení GPS signálu netrvá dlouho.
Jedinou výtku bych směřoval k poněkud slabší přísavce, která místy odpadává, ovšem na její obranu nutno podotknout, že s ní bývá při našem testování a střídání aut čašto manipulováno, navíc také ze strachu z případných zlodějů. Ten budou mít pravděpodobně i koncoví uživatelé, z tohoto hlediska by tak bylo vhodnější řešení s pevnou přísavkou a lépe řešeným mechanismem uchycení anitradaru na ní, aby přísavka nebyla opotřebovávána a jádro antiradaru šlo snadno připínat a odepínat.
