Alfa Romeo Stelvio Competizione není dokonalá, ale má sportovní srdíčko na správném místě
Říká se, že každý petrolhead by měl někdy v životě vlastnit Alfu Romeo. Osobně jsem nikdy příliš nechápal hype kolem téhle italské značky. Ne že bych měl vůči ní nějakou zášť, naprosto ji respektuji a spousta starších a dokonce i dnešních modelů se mi líbí.
Jestli to jsou ty drobné nedokonalosti, které vytvářejí celkový charakter? Protože dokonalé věci jsou prostě nudné? Možná. Jestli totiž hledáte emotivní design, skvělé jízdní vlastnosti a nějaké ty typicky italské vrtochy, pak se vám bude líbit i Stelvio.
Jenom se na něj podívejte. Italové prostě umějí vystřihnout pěkný kabátek i tak nevděčnému základu, jakým je SUV. Protože nakreslit hezký sportovní roadster je snazší, než udělat z hroudy plechu pěkné auto. To už chce fištrón. A tady se to povedlo.
Typický trojúhelníkový štít v masce chladiče doplňuje zamračený pohled, velká kola v klasickém designu s pěti kruhy a svalnaté boky s rozkročeným postojem. Testosteron z tohohle auta prostě stříká všemi směry.
Zdroj: Hugo Kottás
Klasický interiér
Uvnitř na řidiče také ihned dýchne klasický sportovní styl, který vedle konkurence s hypermoderními interiéry plnými širokoúhlých displejů a dotykových ovládání nevypadá tuctově, ale umí zabrnkat na nejnižší pudy.
Pěkný sportovní volant, na němž také ční startovací tlačítko, perfektně padne do ruky. Digitální budíky mají moderní i klasickou grafiku a rámují je tradiční dva tubusy. Sedačky zase mají skvělé boční vedení.
Už tu jenom chybí dřevěná koule řadicí páky, nicméně osmistupňový automat je perfektní a pochopitelně se do velkého SUV nic jiného ani nehodí.
Objektivní výtku mám jen k infotainmentu, jehož displej je na dnešní poměry titěrný a grafika, zejména mapových podkladů, trochu zastaralá, nicméně potěší jak dotykové ovládání, tak to pomocí kolečka na středovém tunelu.
Zdroj: Hugo KottásA pak mám spoustu subjektivních výtek, takových těch drobných nelogičností a nepochopení, která jen utvrzují moje stereotypy o italském diletantství.
Proč třeba tlačítko tuhosti podvozku nefunguje ve všech režimech, ale jen ve sportovním udělá tlumiče zpátky měkčí? Proč nejde ani trochu omezit stabilizace, když už je zadní diferenciál samosvorný? Proč jsou pádla pod volantem napevno, když je to při sportovní jízdě krajně nepraktické? Ačkoliv krásné tedy jsou. Proč klimatizace v automatickém režimu často fouká na vysoké otáčky? Proč je na přepínání motivů budíků dedikováno vlastní tlačítko na páčce stěračů, když by mohlo plnit smysluplnější funkci? Proč, když se ve sněhu zalepí radar adaptivního tempomatu, nemáte na výběr alespoň běžný pasivní tempomat nebo omezovač rychlosti? Fakt se mi nechtělo vystupovat do sněhové vánice, ale ani jet dvě hodiny bez tempomatu.
Jsou to však drobné malichernosti, na které si časem prostě zvyknete. A zřejmě právě představují onen charakter, který mají jedině Alfy. Dalším rysem Stelvia je také dost malý interiér. Když jsem balil rodinu na zimní dovolenou, nečekal jsem, že se budu muset omezovat. Praktičnost tu trochu ustoupila stylu.
Kam se poděl motor?
Všechny ty drobné útrapy jistě vynahradí charakterní motor pod kapotou, řeknete si. Ostatně to vždycky býval ten nejsilnější argument, proč jste si koupili Alfu Romeo. Jenže tady vás čeká zklamání.
Dvoulitrový čtyřválec přeplňovaný turbodmychadlem umí slušných 280 koní a 400 Nm, které třeba na nízkou a štíhlou Giulii stačí pěkně, ale ve vysokém a širokém Stelviu mu brzy dojde dech.
Zdroj: Hugo KottásZejména v rychlostech nad dálničním limitem, takže vymetání levého pruhu na Autobahnu se nekoná. Pokud chcete opravdu výbušnou dynamiku, musíte prostě sáhnout po ostrém QV.
Samotný výkon bych motoru ještě odpustil, konec konců dostačuje, nicméně jeho naprosto nijaký charakter je slabší stránkou italského motorářského řemesla. Motor se nadechne, slušně táhne, ale pak v tom nejlepším utne.
Pěkně sytě zní od sání, to mu nemohu upřít, ale pohled na červené pole začínající u 5 500 otáček klade otázky, co se bude dít, jen aby hned v 5 800 elektronika přeřadila na další stupeň, zrovna když by to mohlo trochu gradovat.
Jasně, je to moderní turbomotor uškrcený byrokratickými nesmysly, ale čekáte, že to bude nejlepší foukaný čtyřválec pod sluncem, ne naprosto tuctový. Proto si přece kupujete Alfu Romeo, ne? BMW dělá ostřejší i nafťáky a volkswagení 2.0 TSI je oproti tomuhle jaderný výbuch orgasmu.
A co znamená to Competizione v názvu? Pouze nejvyšší výbavu, nic jako výkonnější, hlasitější, charakternější nebo jinak emotivnější pohonnou jednotku, ani pochopitelně vytrhaný interiér se závodními skořápkami, šestibodovými pásy, hasičákem u nohou a ochranným rámem. Nějak jsem neporozumněl, co je na téhle verzi závodního, nebo jakou historickou událost odkazuje.
Zatáčky mu chutnají
Co se ovšem Stelviu upřít nedá, je agilita v zatáčkách, kde se projeví pověstné cuore sportivo naplno. Z auta nemáte pocit netečnosti nebo těžkopádnosti, je přirozeně agilní a v hezky vyváženém řízení cítíte jistotu. Navíc neváží mnoho, od auta těchto proporcí bych čekal víc než 1,8 tuny.
Zdroj: Hugo KottásLíbí se mi taky, jak jde na věc hezky ze staré školy. Žádné levné elektronické náhražky, žádné drahé natáčení zadní nápravy, které umí kejkle na hranici fyzikálních zákonů.
Ale jen pečlivě odladěný podvozek s dvojitými lichoběžníky vpředu (!) podpořený motorem umístěným hodně za přední nápravou, baterkou pod podlahou kufru a samosvorem mezi zadními koly, který čtyřkolce s preferencí zadku propůjčuje jednak porci trakce navíc a jednak jemnou pikantnost na výjezdu ze zatáčky.
Teď když si to řeknu nahlas – esúvéčko s dvojitými lichoběžníky a samosvorem, chápete to? Prostě typická italská střelenost…
Inženýrům se podařilo svoje sportovní choutky držet na uzdě a podvozek navzdory gigantickým jednadvacítkám a tuhému nastavení i v základním režimu nedrncá.
Komfortní režim je co do pohodlí naprosto akceptovatelný, ačkoliv mu chybí jistá plavnost, sportovní režim zase autu propůjčuje takový ten příjemně tuhý feeling, aniž by kola neustále zakopávala na každé vrásce v asfaltu.
Zdroj: Hugo KottásVybíráte srdcem, ne rozumem
Jestli vám z toho vychází, že se krásně svezete, pak máte naprostou pravdu. Alfa Romeo Stelvio Competizione je fajn stylové esúvéčko s trochou sportovního šmrncu, které se vyjímá oproti zajeté konfekci. Těch několik chybiček nakonec s radostí přehlédnete, ačkoliv nemastný, neslaný motor představuje celkem problém.
Uměl bych si představit, kdyby tohle byl základ a na cestě k ostrému QV by existovala nějaká šťavnatější a výkonnější motorizace přesně mezi. Která by se třeba právě jmenovala Competizione.
Takže z toho vychází jediné možné řešení. Prostě budete muset hodit rozum za hlavu, nechat se vést srdcem a sáhnout po čtyřlístku.
