Alfa Romeo MiTo 1.4 T

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Přiznám se k jedné věci. Mám moc rád kombinaci malé nákupní tašky s výkonem velkého rodinného kombíku. Alfa Romeo MiTo s přeplňovanou čtrnáctistovkou o výkonu 155 koní by tak přesně mohla zapadat do mojí představy ideální hračky pro dospělé kluky. Ale pěkně popořadě.

Alfa Romeo vstupuje s modelem MiTo do neprobádaného segmentu. Těžko říci, jestli chtěli u Alfy postavit přímého konkurenta pro Mini Cooper S. Technické parametry a rozměry MiTa by tomu sice napovídaly, ale mám vážný důvod podezírat Italy z toho, že si prostě večer u sklenky vína a mísy špaget řekli, že postaví malé auto, které bude vypadat jako model 8C Competizione. A tak se také stalo.

Když se na malé MiTo podíváte, hned vás musí napadnout, že supersport 8C stál designérům modelem. Přední a zadní světla, boky, kola… Jen si prohlédněte obrázky. Nevím, jak vám, ale mě Alfa Romeo MiTo připadá jako jedno z nejkrásnějších malých aut vůbec. Nemá ten roztomilý retordesign Mini Cooperu nebo Fiatu 500, ale nepůsobí tak uniformě a konzumně jako jiná rychlá malá auta. Prostě má svůj styl.

Alfa Romeo Mi.To fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Stylovému autu odpovídá i možnost rozsáhlé individualizace. Můžete vybírat z široké nabídky barev (stejně budete chtít jen červenou), různých barevných kombinací čalounění a povrchu palubní desky, nebo i takové detaily, jakými jsou například rámečky světel vyvedené v imitaci lesklého nebo matného chromu, popřípadě v barvě auta.

Ačkoli zvenku vypadá Alfa MiTo jako zmenšený supersport 8C, nahlédnutím pod pokličku objevíme techniku Fiatu Grande Punto Abarth. Na tom by ale v zásadě nebylo nic špatného, protože podobně se chovají všichni výrobci v rámci různých koncernů; a celý podvozek byl pro potřeby MiTa přepracován, zejména co se použitých komponent a nastavení týče. 

Hrubé chyby, nebo nepostradatelná součást italského auta?

Bohužel, Alfa Romeo MiTo nedokáže naplnit všechna očekávání, která ve vás svým vzezřením vyvolává. Kvalita zpracování některých detailů (například aretace páček pod volantem) není nejlepší. A schválně poklepejte na ty chromované rámečky zadních světel, ozve se otřesné plastové zadrnčení. Ačkoli mohou některé plasty v interiéru působit levněji, celkově se odvedla Alfa Romeo solidní práci.

Dojem malinko kazí i řazení, které má zbytečně dlouhé dráhy a pro páku musíte sáhnout dál. Ani jeho přesnost není nejlepší, ale žít se s tím dá.

Nebojte, celé povídání o interiéru a ergonomii se nebude točit jen okolo nedostatků a mínusů. Například hned prvním velkým plusem je samotná pozice za volantem. Je potěšující, že v MiTu nesedíte typicky italsky (krátké nohy – dlouhé ruce). Sedadlo řidiče lze spustit hodně nízko, volant se dá přitáhnout k tělu a nebýt jeho malinko vyosené polohy, označil bych polohu řidiče za skoro dokonalou. Na umístění pedálů si také snadno zvyknete.

Při jízdě si budete sotva všímat některých nedostatků na plastech palubní desky, protože vás naplno zaměstná řízení. Jezdit s touhle Alfou vás totiž bude bavit. Řízení je hodně ostré a díky jeho velmi rychlému převodu se auto možná až příliš horlivě vrhá do zatáček. Malá Alfa tak získala docela zábavný a zlobivý charakter, to byl určitě záměr.

Je jen škoda, že podvozek si nedokáže s autem poradit, jeho tlumiče přiliš často dosedají na doraz. Chybí tu aspoň náznak pevnosti a jistoty podvozku Mini Cooperu S, MiTo se chová, jako by žádné tlumiče nemělo. Když trefíte díru, celým autem to zadrnčí a ozve se hrozivá rána. A protože je většina našich cest tvořena kombinací děr, výmolů a kolejí, bude na takovém povrchu Alfa Romeo MiTo nepříjemně poskakovat. V jedné z oblíbených zatáček se mi stalo, že Alfa, ačkoli velmi přesně a rychle zatočila k apexu, na malém hrbolu uprostřed zatáčky odskočila. Apex jsem proto minul snad o metr, což je na úzké okresce až nebezpečné. Neuděláte s tím nic a prostě jen doufáte, že se to nějak urovná. Řízení je další věcí, která efektivnímu průjezdu zatáčkou moc nepomáhá. Je přesné, ale postrádá linearitu a odezvu volantu v Cooperu S.

Brzdy také nepatří k silným stránkám MiTa. Není pochyb o jejich účinnosti, ale velmi špatně se dávkují. V první třetině je pedál velmi lehký, bez odporu, ale pak rázem ztvrdne. Odezva pedálu není dobrá a je potřeba si na toto nastavení zvyknout.

Zábava začíná stisknutím tlačítka

Motor naštěstí dokáže většinu těchto záporů přeměnit na nepodstatné maličkosti. Čtrnáctistovka je přeplňovaná turbodmychadlem a nikdy nemůžete tvrdit, že byste pociťovali nedostatek výkonu. Tomu pomáhá i docela nakrátko poskládaná šestistupňová převodovka. Abyste ale získali z motoru maximum, musíte udělat jednu důležitou věc – přepnout poněkud dětinský ovladač „D-N-A“ do polohy D (dynamický režim). Přepínač se nachází vlevo od řadící páky a jestli chcete, aby vaše MiTo bylo tím veselým autem, musíte se naučit ho po každém nastartování přepnout. V normálním režimu je totiž reakce motoru na přidání plynu mdlá a pomalá a vy si připadáte, jako byste místo vysokooktanového V-poweru natankovali speciál. A to ani nechtějte vědět, jak se motor chová při přepnutí do režimu „all weather“. Auto pak snad jede jen na tři válce… Tento režim nemá praktické využití a je zde pravděpodobně jen pro to, aby mohl ovladač disponovat trojicí magických písmen D, N a A.

Celkově lze považovat přeplňovanou čtrnáctistovku za naprosto vyhovující, ale jestli je vám to málo, počkejte si na MiTo GTA, které má mít přeplňovanou osmnáctistovku a přes 200 koní. To bude pro Mini John Cooper Works skutečně tvrdý soupeř.

Jízda v dynamickém režimu je velmi zábavná a auto působí vskutku výbušným dojmem. Věřím tomu, že malé MiTo dokáže zostudit i mnoho aut se šestiválci. Legraci si ale moc dlouho užívat nebudete, protože na vás začne brzy blikat kontrolka docházejícího paliva. I při rozumně svižné jízdě na vás palubní počítač vyplivne hodnotu deseti litrů a když pojedete řádit na oblíbenou okresku, nelekněte se čísla začínajícího patnáctkou. Jenže taková je prostě daň za rychlost.

Je zajímavé sledovat, jak auto mění svůj charakter prostým přepnutím ovladače D-N-A. Stačí ho posunout zpět do polohy N, čímž auto vrátíte do standardního nastavení, a znovu se objeví ta vágní odpověď na pohyb pravou nahou. Bude ale vyvážena spotřebou mezi sedmi a osmi litry. Je jen trochu nedomyšlené, že jednotlivé režimy jízdy nemůžete přepínat v rychlosti nad 90 km/h. Musíte proto zpomalit, přepnout ovladač a pak znovu přidat.

Ani po praktické stránce není Alfa Romeo MiTo žádným přeborníkem, ale jestli chcete stěhovat almaru, kupte si kombíka. Do kufru však uložíte to nejdůležitější a na zadních sedadlech přežijí i dospělí kratší cestu. A znovu, jestli naříkáte, že se tam nevejdete čtyři a kočárek, měli jste si koupit Alfu 159 Sport Wagon.

Verdikt

Alfa Romeo MiTo má spoustu malých nedostatků, které sráží hodnocení auta jako celku. Špatná kalibrace brzdového pedálu, nepřesvědčivá kvalita některých materiálů, chatrně působící ovládací prvky, nedotaženě působící podvozek… Jenže jakmile MiTu přijdete na chuť, tohle všechno vám přestane vadit. Začnete to vnímat jako součást jejího charakteru, ne jako chybu. Je to přeci Alfa Romeo a ta by bez těchto drobností prostě nebyla Alfou, ale konzumním uniformním Volkswagenem. Říká se, že dokud jednu Alfu Romeo nevlastníte, nejste skutečný automobilový nadšenec. A nová Alfa Romeo MiTo je přesně tím vozem, u kterého byste mohli začít. Naučí vás, že s autem si můžete vytvořit citový vztah právě proto, že není úplně dokonalé.

Ačkoli se mi opravdu líbí, že má Alfa Romeo MiTo 1.4 T svůj vlastní charakter, více jak tři hvězdičky jí dát nemohu. Pokud ale patříte mezi „Alfisti“, klidně si k hodnocení ještě jednu imaginární hvězdičku přidejte. Tohle auto budete mít rádi.

Dalibor Žák, foto Jirka Červenka

Měření a technické údaje