Alfa Romeo GT 1,9 JTD

Podívejte se pozorně na tohle auto a zeptejte se sami sebe, jestli byste ho brali i v dieselovém provedení, kdybyste předem nevěděli, že se v takové verzi nabízí.

Třeba si to zpočátku ani neuvědomíte, ale ve vaší odpovědi se bude do jisté míry odrážet i celkový přístup k Alfě Romeo a vlastně i ke všemu ostatnímu, co má čtyři kola. Tím nechci říct, že byste udělali chybu, kdybyste na naftovou verzi souhlasně kývli, ale dejme tomu, že by vám zůstalo skryté všechno, co je u kombinace Alfa + benzínový motor v nedávné i dávné historii tak poutavé.

Poslední kupé od Alfy, které bylo k dostání pouze s klasickými, rozumějte benzínovými motory, bylo až do minulého roku GTV. V nabídce ho dočasně nahradila tato řada, ale jeho opravdovým nástupcem bude až v druhé polovině roku sériová Brera.

V situaci, kdy je GT založené na stávajících modelech a motorech (147 a 156) a kdy si absenci turbodieselů v nabídce může v Evropě dovolit jen pár vrcholných značek, už nelze očekávat, že by sentiment po klasice zabránil jejich nástup i do aut, ve kterých bychom je ještě před pěti lety vůbec nehledali.

Ke cti motoru 1,9 JTD je třeba říct, že ve srovnání s ostatními turbodiesely si vede velmi dobře. 150 koní je hodnota, které se ani dnes nemůže rovnat většina nových naftových dvoulitrů, i když točivý moment 305 Nm za nimi o necelou desetinu zaostává.

Ve městě je jeho chod stále slyšet, ale ani při studených startech nevydává ponižující zvuky a když se zahřeje, má přijatelný zvuk, který je obzvláště na dálnici potlačený celkem výrazným aerodynamickým hlukem. Vytáčí se ke čtyřem a půl tisícům otáček, ale podle zažitých tradic všech současných turbodieselů z něj dostanete to nejlepší o patnáct set otáček níž.

Dalo by se říct, že vzhledem k reálné spotřebě osmi litrů na sto a vyššímu točivému momentu je to opravdu rozumná a chvályhodná alternativa k benzínovému motoru, ale na to jsou vždy dva úhly pohledu, obzvlášť pokud mluvímě o Alfě a dvojnásob, když se na druhé straně jedná o výborný dvoulitrový motor JTS s přímým vstřikováním a výkonem 165 koní. To jediné, co může naftové verzi závidět, je šestý rychlostní stupeň pro pohodlné dálniční cestování a náskok 99 Nm točivého momentu (305 Nm vs 206 Nm).

Benzínová verze je proti naftové o 45 kg lehčí, má o sekundu lepší zrychlení z nuly na sto a vyšší maximální rychlost.

Při prvním svezení vás může nemile zaskočit hluk od zrcátek a ve vyšší rychlosti i od místy netěsnících bezrámových oken, i když zrovna v tomto bodě by vrstva silikonového oleje mohla leccos napravit. Pokud si dokážete to fičení odmyslet nebo ho překryjete rádiem, můžete si užívat řady jízdních kvalit společných všem alfám. Patří k nim hlavně rychlé, přesné a citlivé řízení, pocit obratnosti, přizpůsobivý podvozek a pohotové brzdy. Hrbolaté silnice s GT asi vyhledávat nebudete, ale to platí obecně pro všechny alfy, snad s výjimkou nové Q4.

Interiér i přístroje stále vynikají klasickou krásou a osobně jsem zvědavý, zda se u Brery objeví v tomto směru nějaké vylepšení, protože po tvarové stránce je těžké vnitřním tvarům něco vytknout.

Volant je sice polohovatelný ve svislém i podélném směru, ale hlavně v podélném nastavení má stále několikacentimetrový prostor na zlepšení. Tvar volantu a pocit z něj ale nemá chybu a celý interiér je obzvláště v téhle barevné kombinaci (černá metalíza s béžovou kůží) k nakousnutí.

Na fotkách jsou šestnáctipalcové ráfky se zimními pneumatikami, ale za legrační příplatek dvou tisíc korun dostanete sedmnáctky, se kterými křivky karosérie vyniknou ještě emotivněji. Za 10,5 tisíce můžete mít i osmnáctipalcová kola, a i když vám v nich nikdo bránit nebude, snad mi dáte za pravdu, že se morálně hodí až k verzi 3,2 V6.

Zadní sedačky nejsou jen pro parádu a pokud se na předních sedadlech trochu uskromníte, cestující vzadu si mohou v relativním pohodlí užít přitažlivě útulný interiér. GT je uvnitř rozhodně příliš velké na to, abyste mu mohli dát nálepku 2+2.

Prostor pro zavazadla je vzhledem k místu pro pasažéry stále překvapivý a když poprvé vyklopíte nahoru třetí dveře, nadchne vás jeho úhledné zpracování.

Cena testované verze s výbavou Distinctive je 964 tisíc korun, jediným příplatkem je metalíza za 10 tisíc. Navýšení od základní ceny představuje 65 tisíc korun, za které ale dostanete všechny důležité položky ve výbavě – kožené sedačky, dvouzónovou klimatizaci, okna a zrcátka s elektrickým ovládáním, tempomat, multifunkční volant a CD přehrávač.

Rozhodování o správném motoru je v případě GT jednoduché. Jestli favorizujete nižší spotřebu a relaxovaný styl a nepotřebujete jezdit na více než 80%, JTD vám dobře poslouží.

Pokud však správně vidíte v GT krásné italské kupé, které je šťastnou náhodou také opravdu praktické, a chcete si s ním opravdu užít, zůstaňte u klasiky. Verzi s motorem 3,2 V6 jsme tu bohužel ještě neměli a není pochyb o tom, že GT dokáže povznést stejně výrazně jako ostatní alfy, ale benzínový 2,0 JTS má s vrozenou lehkostí a sedmitisícovým rozsahem otáček také něco do sebe. Fandové do řízení a do všeho, co znamená Alfa Romeo, najdou v jeho prospěch určitě více argumentů než v případě turbodieselu.

Marek Nastoupil