Alfa Romeo 159 2,2 JTS

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Alfa Romeo má za úkol stát se prestižní značkou koncernu Fiat, útočící přímo do teritoria německých prémiových automobilek. Jinými slovy značek Audi, BMW a Mercedes-Benz. Dalšími konkurenty by mohli být Švédi Saab a Volvo, nebo britský Jaguar.

Vysoké ambice

První alfou „nové epochy“ je model 159. Aby byl velký generační skok všem jasný, označení nástupce alfy 156 poskočilo hned o tři číslice. Alfa 159 je přiměřeně narostlá, což by mělo slibovat nejen větší stabilitu na silnici, ale také mnohem lepší prostornost než u předchůdce. Ta totiž byla dosud jedním slovem tristní. Proč začínáme zrovna u prostornosti, která je pro typického „alfistu“ jedním z těch méně důležitých parametrů jeho nové alfy? Ne kvůli hádkám s příbuzenstvem, které si rádo postěžuje na málo místa v „tak drahém autě“. Ty už musel řešit mnohokrát, podle počtu jeho předchozích vozů této milánské značky. Tím pravým důvodem je fakt, že Alfa 159 k tomu přímo vybízí. Pokud se chce stát plnohodnotným soupeřem možná chladných, ale technicky téměř dokonalých Němců, musí počítat i s poněkud „suššími“ požadavky než těmi dosavadními, zaměřujícími se na živý motor, rychlé a citlivé řízení, okouzlující zvuk a zábavné jízdní vlastnosti. Pokud chce nová Alfa Romeo 159 vstoupit do první ligy, musí přijmout její pravidla. Musí se stát celistvým, brilantně vyváženým autem bez výraznější slabiny.

Alfa Romeo 159 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Dobře, všichni Němci a spol. nejsou tak dokonalí. V „nových“ soupeřích Audi A4, Saabu 9-3 nebo Volvu S60 jsou zadní sedačky vhodné tak leda pro větší děti nebo případnou návštěvu známých z Asie. Také jsou za to ve všech srovnávacích testech patřičně strháváni. Ovšem ve všech těchto případech jde o auta, která jsou dávno za svým zenitem a čekají na své nástupce. Alfa 159 je novinkou, která musí vyhovět současným požadavkům. Byla vpuštěna na trh ve stejné době jako pátá generace BMW řady 3. Tedy její největší konkurent, se kerým ji budou všichni srovnávat. Z pozice Italů si těžší situaci už ani nelze představit…

Bella macchina

Alfa 159 ale nepřichází nepřipravena. Její největší zbraní jsou, jako obvykle, její tvary. Ostatně nádherný design byl spolu s vynikajícím podvozkem a celkově „hravou“ povahou auta důvodem, proč předchozí alfa 156 získala s takovou převahou evropský titul „Auto roku 1998“. Návrh jejího nástupce již nemá na svědomí Walter de Silva, který dnes šéfuje designu značky Seat, ale designér nejpovolanější: Giorgetto Giugiaro, který stojí i za designem Alfy Brera, z níž si ostatně Alfa 159 bere mnoho charakteristických prvků. Nemá cenu tady design příliš rozebírat, fotografie jsou výmluvnější. Je nádherná, svalnatá i elegantní. A naživo vypadá ještě lépe, než na sebelepší fotografii.

Krásný je i interiér. V žádné novodobé Alfě nebyl tak kvalitní. Použité materiály se mohou s klidem srovnávat s těmi v nových německých konkurentech, ani zpracování nemá chybu. K tomu přidává některé kouzelné detaily, které jinde neuvidíte. Skvěle vypadají hliníkové obroučky hlavních ciferníků, které doplňují další tři menší ve středovém panelu, zobrazující množství paliva, teplotu chladící kapaliny a dokonce i teplotu oleje, nebo v případě naftového motoru tlak turbodmychadla. Zachovávají si klasické italské popisky benzina, acqua a olio a stejně jako otáčkoměr a tachometr mají v klidové poloze svisle svěšené ručičky. Italové mají smysl pro efekt. Typicky italské jsou ale i některé ergonomické nedostatky. V jiných autech byste těžko našli otevírání kufru na stropě, vedle ovladačů osvětlení. Mnohem důležitější ale je, že na rozdíl od „stopadesátšestky“ se za volantem dobře usadí takřka jakýkoliv řidič a že si za něj sednou už nejen děti, ale i menší dospělí. Tím se alfa 159 dostala na průměr své kategorie, což není vzhledem ke statusu novinky nic, čím by se mohla chlubit. Ani na odkládací prostory se moc nemyslelo. Nějaké tu jsou, ale kelímek se sem vejde jen jeden a kapsy ve dveřích jsou vyloženě „úsporné“. Úsporný je i kufr, do kterého je navíc přístup omezený zadním víkem, které jde otevřít jen dálkovým ovládáním na klíčku nebo zmíněným stropním tlačítkem. Design dostal přednost před praktičností. Pro některé nedostatek, pro druhé vlastnost, pro kterou Alfu milují.

Těžká váha

Krásná karoserie, která je větší, podsaditější a širší než u 156 slibuje skvělé jízdní zážitky. Tady alfa také udělala velký pokrok. Je mnohem stabilnější a vzhledem k tomu, že ji pohání přední kola, toho v zatáčkách vydrží až neuvěřitelně moc. Její podvozek je vynikající. Stále se jí chce do zatáček, ale ve vysokých rychlostech už není tak nervózní a není ji třeba neustále korigovat. Daní za vetší jistotu je o něco méně komunikativní řízení. Alfa 159 už není po ubrání plynu v rychle projížděných zatáčkách tak přetáčivá jako předchůdkyně 156, ale zábava s ní pořád je. Uklidnil se i podvozek, po přejetí větších výmolů už nestraší ránami od přední nápravy a celé auto působí robustněji. Na druhou stranu je fakt, že dokonalého utlumení Alfa ještě nedosáhla, na nerovnostech je její podvozek stále hlučný. Rejd už je vyhovující, otáčení se „natřikrát“ je minulostí.

Daní za novou robustnost a tuhou karoserii je asi o dvě stě kilogramů vyšší hmotnost. Proto je dřívější 156 2,0 JTS s o dvacet koní slabším motorem ve skutečnosti rychlejší, než stopětadevadesátikoňová alfa 159 2,2 JTS. Zrychlení na 100 km/h jí trvá o 0,6 sekundy méně. V maximální rychlosti se téměř neliší, spotřebou ano. Alfa 159 si podle údajů výrobce vezme průměrně o 0,8 litru více, skutečnost je ještě o něco horší. Pokud se vyloženě necouráte, počítejte s přídělem mezi deseti a dvanácti litry. S vyšší žíznivostí se u automobilů značky Alfa Romeo vždy počítalo. Odměnily se za ni živými motory, kterým se chtělo do otáček a měly krásný zvuk. Ale i to už je, zdá se, minulost. Nový čtyřválec 2,2 jehož základy (blok atd.) mají původ v koncernu GM (ano, stejný motor se montuje i do opelu vectra) už nemá žádný zvuk, o kterém by stálo za to mluvit. Je pravda že neobtěžuje, ale chybí mu to nejcennější: cuore sportivo, neboli sportovní srdce. Dobře táhne od nízkých otáček, ale nemá žádnou špičku ani zvuk. A to je u Alfy problém. Situaci nezachrání ani přesná převodovka s krátkými dráhami (konečně), která má ovšem nesmyslně krátkou „šestku“. Ve 130 km/h motor točí asi 3800 otáček, řve a žere. Zní to jako rouhání, ale k těžké 159 by se možná hodil spíš diesel. Nebo varianta úplně nejlepší: vrcholný šestiválec 3,2 litru s pohonem všech kol.

Čas ji prověří

Zástupci italské značky ve všech rozhovorech a příležitostech v médiích mluví o velkém skoku v kvalitě. Nic jiného jim ani nezbývá, předchozí alfa 156 byla totiž nadprůměrně poruchová. Italští manažeři si toho jsou vědomi, ostatně pohádky o razantním zvýšení kvality a nastavování nových měřítek jsou již tradičním doprovodem představení každé nové alfy či fiatu. Jenže teď jim sliby ztěžuje citelné navýšení ceny na úroveň Němců. Tam je kvalita samozřejmostí, o které nikdo nepochybuje. Na žádné sliby dokonale oblečených výřečných Italů jejich zákazníci nedají. Ty prověří teprve čas. Alfa 159 je dobré auto, ale své kvality bude muset ještě obhájit.

autoweb.cz

Měření a technické údaje