Aktivní antiradary a zabavování aut

Před nedávnem prošel médii zajímavý případ, jak v Pardubicích zadrželi policisté v jeden den tři auta, která používala aktivní rušičku policejních laserových měřičů rychlosti. To by samo o sobě nebylo až tak zajímavé, zajímavé ale bylo, jak policie ve spolupráci s magistrátem promptně zajistila zadržení aut pro účely zkoumání, jestli na daných vozidlech antiradar byl nainstalován a zda byl funkční.

Tento případ je zajímavý z několika hledisek, a to:
– jestli lze zadržet vozidlo, je-li podezření, že má nainstalovaný antiradar, pro účely získání důkazů do správního řízení a
– co hrozí řidičům, pokud se instalace a používání takového zařízení prokáže.

Tak nejprve k otázce, kdo a jestli vůbec smí v případě projednávání takového přestupku „zabavit“ auto řidiči.Zde platí ust. §61 odst. 1 správního řádu, podle kterého platí:

„Správní orgán může z moci úřední nebo na požádání účastníka před skončením řízení rozhodnutím nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by bylo ohroženo provedení exekuce. Předběžným opatřením lze účastníkovi nebo jiné osobě přikázat, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco strpěl, anebo zajistit věc, která může sloužit jako důkazní prostředek, nebo věc, která může být předmětem exekuce.“

V rámci předběžného opatření tedy zadržet vozidlo lze. Udělat to nicméně nemůže policista, musí tak učinit příslušný úředník obecního úřadu obce s rozšířenou působností, která má v kompetenci projednávání konkrétního přestupku.

V popisovaném případě tak policie reagovala tak, že přímo na místo, kde bylo zastaveno příslušné vozidlo, nechala zavolat příslušného úředníka magistrátu, který o dané věci na místě rozhodl a rozhodnutí o předběžném opatření v podobě zajištění vozidla účastníkovi na místě oznámil.Takový postup je v souladu se zákonem a nelze proti němu po právní stránce prakticky nic namítat. Ohledně vydání a postupu při něm pak platí ust. §61 odst. 4 správního řádu, podle kterého:

„Osoba, které bylo oznámeno rozhodnutí o zajištění věci, je povinna tuto věc správnímu orgánu vydat. Není-li věc v určené lhůtě správnímu orgánu vydána, může být tomu, kdo ji má u sebe, odňata. O vydání nebo odnětí zajištěné věci se sepíše protokol, v němž se uvede též popis zajištěné věci. Osobě, která věc vydala nebo jíž byla věc odňata, správní orgán nebo úřední osoba provádějící odnětí věci vystaví potvrzení. Pozbylo-li předběžné opatření účinnosti, vrátí se věc osobě, které byla zajištěna, nemůže-li být předmětem exekuce.“

Samotné zajištění nicméně nemůže trvat věčně a i když zákon lhůtu pro její zpětné vydání nestanoví, pro vrácení platí podle ust. §61 odst. 3 správního řádu tato pravidla:

„Správní orgán předběžné opatření zruší rozhodnutím bezodkladně poté, co pomine důvod, pro který bylo nařízeno. Neučiní-li tak, pozbývá předběžné opatření účinnosti dnem, kdy se rozhodnutí ve věci stalo vykonatelným nebo nabylo jiných právních účinků.“Jak patrno, pomine-li důvod, tzn. jakmile je vozidlo posouzeno znalcem nebo jinou osobou, kterou správní úřad vyzval k posouzení toho, zda se jedná o aktivní antiradar či nikoliv, je správní úřad, který předběžné opatření nařídil, povinen jej zrušit a věc vrátit. V popisovaném případě zadržení trvalo přibližně den, což je lhůta, proti které lze sotva co namítat.

Druhou zajímavou otázkou je, jak je to s postihem v daném případě a prokazováním konkrétních přestupků. To se rozpadá na dvě situace, a to:
– jestli byl antiradar instalován na vozidle v souladu se zákonem, např. jako homologované parkovací zařízení
– jestli byl používán.

Jak vyplývá z dostupných informací, jsou daná zařízení schválená jako pomocníci při parkování apod., což může znamenat, že jejich instalace a používání k tomuto účelu není v rozporu se zákonem a jejich instalace a tento druh používání nemůže být předmětem sankcí. Samozřejmě podmínkou je, že takový výrobek je na konkrétní vozidlo k takovému účelu schválen a jeho umístění a fungování odpovídá schváleným podmínkám. Pokud tomu tak je, tak nelze uložit pokutu za to, že na vozidle je nainstalováno takové zařízení.A teď to nejzajímavější, což je prokazování používání daných zařízení jako aktivních rušiček. Nejprve co říká zákon – §3 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.:

„Nikdo nesmí používat technické prostředky a zařízení, které znemožňují nebo ovlivňují funkci technických prostředků používaných při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích (dále jen „antiradar“).“

Důležitý je důraz na slovo „používat“. Jak vyplývalo i z konstatování příslušných úředníků magistrátů v popisované kauze, prokázat takovou skutečnost není snadné. Je to do značné míry technická otázka, tzn. policie by musela prokázat, že dané zařízení v rozhodnou dobu bylo v provozu a že to bylo právě toto zařízení, které ovlivnilo funkci policejního měřícího zařízení.

Samotná skutečnost, že dané zařízení je schopné ovlivnit funkci policejního měřiče, totiž ještě nestačí. V konkrétním případě se musí prokázat, že chybové hlášení policejního měřiče musel bez vší pochyb způsobit antiradar ze zastaveného vozidla, a to už je otázka znalecká a je k diskusi, jestli to správní úřad vůbec může prokázat.

Dokazování to pro správní úřad bude složité a bude hodně záležet na tom, co se podaří znalecky zjistit a doložit.