Abarth 595 Competizione: Malý velký rošťák

• Dynamika 10

• Chování na silnici 4

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 2

• X-Factor 10

• Celkové hodnocení 6.8

Radosti

• Výbušný motor s neurvalým charakterem
• Brutální zvuk výfuků je úžasně přehnaný
• Samosvorný diferenciál, který vyžaduje pevnou ruku
• Roztomilý retro styl kombinovaný s brutálním bodykitem
• Karbonové a semišové detaily uvnitř
• Všichni se budou usmívat a pouštět vás z vedlejší
• Teatrálnost celé téhle krabičky
• Nikdo nic podobného prostě nevyrábí

Starosti

• Extrémně tvrdý a nepohodlný podvozek nejen ve městě
• Stabilita a uskákanost podvozku na rozbité silnici
• Vysoko ukotvené sedačky a posaz jako v dodávce
• Stísněný prostor na hlavu a na šířku
• Mnoho drobností, které prostě nepochopíte
• Nehorázně vysoká cena, za kterou dostanete lepší auta

• Tenhle roztomilý kukuč si prostě zamilujete

Jestli mi na trhu něco opravdu chybí, potom miniaturní a pekelně ostrá auta. Dříve jich bylo na výběr docela slušné množství. Vzpomínáte třeba na Peugeot 106 GTI nebo Citroën Saxo VTS? Platily za mimořádně povedené hot-hatche, které dnes stojí pár drobných, přitom se pořád skvěle svezete. Dneska ovšem čekáme na příchod jejich nástupců marně. O tuhle kategorii totiž nikdo příliš nestojí. Jenom hrstka bláznů, která ovšem poměrně drahé, přitom malé a nepříliš využitelné auto prostě nezaplatí. Peugeot 108 GTi, Citroën C1 Racing, Kia Picanto GT, Škoda Citigo RS nebo Seat Mii Cupra tak asi nikdy nevzniknou. Jenom VW up! GTI drží čest miniaturních hot-hatchů, jenže přichází v době, kdy je hodně nejisté, jestli se vůbec dožije následující generace.

• Competizione je nejxtrémnější verze Abarthu 595

A pak jsem si vzpomněl na jednu kapesní raketu, která je tu už téměř deset let. Možná je to proto, že jsem zatím vůbec neměl s tímhle autem co do činění. Ostrý Fiat 500, který nyní nese název Abarth 595. Jako by nestačil roztomilý kukuč doplněný brutálním bodykitem a zářivou žlutou barvou Modena, tohle je navíc úplně nejostřejší verze Competizione, která nabízí na takhle mrňavé auto brutálních 180 koní, monstrózní brzdy Brembo, samosvorný diferenciál, pouze manuální řazení, sportovní tlumiče Koni FSD, fešácká matně černá kola 695 a hlasité výfuky Record Monza. Prostě naprostá šílenost už jenom na pohled!

Interiér

• Interiér je malý, sedí se vysoko a polovina věcí nedává smysl. Odpustíte mu to

V podobně bláznivém duchu se nese i vnitřek. Pokud máte rádi hezké a drahé detaily, uvnitř si budete připadat jako v hračkářství. Semišový volant, karbonové obložení palubní desky, skořepinové sedačky se stylovým táhlem odklápění, kaplička přístrojů jako ve staré pětistovce nebo retro kliky dveří. To všechno vám rozzáří úsměv od ucha k uchu. Jenže všechno to má svoje nedostatky, které odhalíte poměrně záhy. A hlavně je vůbec nepochopíte. Volant není semišový v místech ideálního úchopu, takže broušená kůže postrádá svoji hlavní funkci, totiž zvýšit přilnavost dlaní. Navíc středicí značka na vrchu volantu je karbonová, nikoli třeba kontrastně červená, takže opět postrádá svoji funkci. Karbonové skořepiny Sabelt vypadají docela pěkně, jenže šité jsou spíš na hubeného Itala a hlavně jsou neskutečně vysoko ukotvené. Pozice za volantem nemá se sportovním autem nic společného. Připadáte si tu spíš jako v dodávce, což navíc umocňuje řadicí páka umístěná vysoko na palubní desce, opět jako v užitkovém vozidle. Alespoň hlavici tvoří pěkná kovová koule. Jenže v zimě pěkně studí a v létě zase bude pálit. Vysoký posaz má vedle horšího pocitu spojení s autem navíc ještě jednu znatelnou nevýhodu – málo místa na hlavu. Měřím zcela standardních 185 cm a hlavu jsem měl neustále v otvoru pro střešní okno, takže jsem na kočičích hlavách obdržel několik úderů do hlavy. Možná trochu pomůže sklopit si opěradlo, jenže když to budete chtít udělat za jízdy se zavřenými dveřmi, neprostrčíte ruku ke kolečku opěradla. Aby toho nebylo málo, výhled dopředu přes středové zrcátko je také hodně omezený – prakticky nevidíte pravou polovinu dění za sklem.

• Karbonové skořepiny Sabelt vypadají pěkně a mají stylové táhlo odklápění

Přes všechny drahé doplňky nezapře Abarth 595 svůj původ v levném městském autíčku. Vedle volantu, sedaček, řadicí páky nebo kovových pedálů je kvalita materiálů hodně laciná. Na jednu stranu to plně chápu, jenže za tyhle peníze můžete očekávat víc zcela právem. Vlastně by mi ani tolik nevadily tvrdé a místy vrzající plasty tolik jako několik dalších nedomyšlených detailů. Třeba páčky blinkrů a stěračů pocházejí ještě z Punta druhé generace z roku 1999. Chápu, snižování nákladů, jenže už tehdy byly vyrobené hůř než čínské hračky a dodnes neskutečně zadrhávají. Dále není radno, aby vám došel benzín v noci. Když dosáhnete rezervy paliva, jako varování se rozsvítí celé budíky na maximum a svítí asi minutu, než zhasnou. Otravné je také varovné blikání při jenom trochu ostřejším dotyku brzdového pedálu. Ostatní si budou ťukat na čelo, proč to pořád děláte. Všechno to jsou zdánlivé maličkosti, nad kterými možná mávnete rukou, jenže mně připadaly neuvěřitelně otravné. Vlastně mi tolik ani nevadilo, že je Abarth uvnitř mrňavý. Jenom si za spolujezdce musíte vybírat nejlépe platonické lásky opačného pohlaví, jelikož s nimi budete prožívat velmi intimní kontakt. Vzadu to také není žádná hitparáda, naopak zavazadlový prostor je relativně velký a překvapivě přístupný.

Pohon a spotřeba

• Masivní turbodíra hezky odráží neurvalý charakter auta

Všechny strasti do jisté míry přebije první nastartování. Doslova! Hluk z výfuků vám totiž vyrazí z hlavy všechny předchozí negativní myšlenky. Hluboký volnoběh slibuje hodně velké divadlo, jenom co se dotknete plynu, a jakmile pořádně přidáte, začnou se tříštit okenní tabule. Dočkáte se ovšem nepříliš melodické kakofonie připomínající spíš načipovaný nafťák s tuningovou koncovkou. Zlověstně syrové hučení ovšem dokonale dokresluje praštěný charakter celého auta, takže mě nakonec docela bavilo, i když znám spoustu lépe znějících čtyřválců. Charakter motoru je také správně ulítlý. Roztočení turba trvá déle než doručení zásilky Českou poštou, jakmile se ovšem motor pořádně nadechne, vystřelí prťavou pětistovku vstříc rovince hodně razantním způsobem. Měli byste vidět ty nevěřícné pohledy řidičů plnotučných sporťáků, kterak se zoufale snaží setřást tu divnou žlutou krabičku ze svého zrcátka.

• Čtyři koncovky jako na supersportu přehluší jenom máloco

Převodovka má pouze pět stupňů, ale jsou docela dobře poskládané jak pro svižnou jízdu, tak klidné přesuny. Trochu horší je to s přesností řazení, které je trochu vykloktané. Rychlé pokusy o změnu převodu brzdí nepříliš přesná kulisa a nakonec chroupavé cvaknutí kvaltu, ze kterého nemáte zrovna pocit, že všechno proběhlo hladce. Nedosáhnete ani přesných meziplynů. Jednak na pedály našlapujete shora, zadruhé musíte pravou nohu hodně vykroutit a v neposlední řadě ani odezva na plyn není zrovna ostrá. S ovládacími prvky budete po většinu času spíš bojovat, než si užívat perfektně sladěného stroje. Celkem potěšující je spotřeba paliva. Při klidné jízdě mimo město s přehledem dosáhnete na šest litrů a ani využívání plného potenciálu ve městě nebo na okreskách většinou nepřesáhne dvanáctilitrovou hranici. Celý týden jsem jezdil těsně pod deset litrů, a to jsem si auto po většinu času hodně užíval.

Ovladatelnost

• Brzdy Brembo jsou skvělé, extrémně tuhý podvozek ale moc nefunguje

Existuje jenom hrstka sporťáků, u kterých máte neustálý pocit, že vás chtějí zabít. Abarth 595 se mezi ně hrdě hlásí a do značné míry to určuje jeho charakter. Prvním zabijáckým faktorem je nepříliš sofistikovaný a extrémně tuhý podvozek v kombinaci s vrozenými miniaturními proporcemi a krátkým rozvorem. Tlumiče totiž nedokáží dobře absorbovat nerovnosti, takže stačí menší hrbol na rozbité silnici a auto odskočí o pěkný kus dál. Přidejte k tomu těžko dávkovatelný výkon, který díky masivní turbodíře většinou přichází nenadále, pěkně kousavý samosvor, který pořád tahá za ruce a v řízení nenechává jediné zbytky citu, a podzimem oslizlou silnici se zmáčeným listím. Rovnou si vezměte náhradní trenýrky.

• Znáček typického štíra najdete na Abarthu úplně všude

Můžete to považovat za stížnost, protože 595 je všechno jenom ne sofistikovaný řidičský stroj, který vám dokonale padne do ruky, jenže druhým dechem musím dodat, že mě právě tenhle neurvalý charakter na Abarthu hrozně baví. Každý výlet po klikatých cestách se totiž stává velkou výzvou. Zkuste ale najít dokonale hladký asfalt a Abarth 595 Competizione konečně dostojí svému jménu. Flekatá okreska možná není jeho ideální prostředí, na závodním okruhu však dost možná vyprášíte kožich papírově silnějším protivníkům. Podvozek najedou odhalí svoje přísně neutrální vyvážení a spoustu mechanické přilnavosti. Do obrovských kotoučů Brembo se můžete také pořádně opřít. Jenom moc nepřekračujete dvoustovku, to se začne Abarth docela nervózně vlnit a je citlivý na sebemenší poryv větru. A raději se vyhněte i dlažebním kostkám. Nebo si sežeňte ochrannou helmu Petra Čecha.

Verdikt

• V základu je to Fiat 500, prodává se pod ale značkou Abarth 595

Objektivním pohledem není Abarth 595 Competizione zrovna příliš oslnivé auto. Jenže má natolik silnou auru, která nakonec přebije všechny jeho neduhy. A budete ho chtít. I já jsem nakonec podlehl, i když musím uznat, že na mě Abarth zapůsobil spíš svojí naprosto ztřeštěnou povahou, než přesvědčivými schopnostmi. Právě divadlo umí hrát neuvěřitelně dobře. Vypadá drsně, křičí do světa, šíleně se ovládá a jeho chyby jsou spíš úsměvné než k vzteku. Tahle věcička mě nakonec docela bavila, přestože úplně jiným způsobem, než který vyhledávám u sportovního auta. Místo abych si vychutnával dokonale sladěný stroj, spíš jsem se drze proplétal provozem a předváděl se před okolím. Je to natolik charismatické auto, že mu všechny jeho velké přešlapy prostě musíte odpustit. Jenom se na něj podívejte – no není k nakousnutí?

• Tenhle pohled uvidí nejeden řidič mnohem schopnějšího stroje

Pořád ovšem nedokáži opomenout skutečnost, že je Abarth 595 Competizione nehorázně drahé auto. Pokud zůstaneme u retro stylovek, za podobné peníze dostanete Mini John Cooper Works, které je nesrovnatelně dotaženějším autem. A napadá mě spousta dalších hot-hatchů, které pořídíte levněji a přitom budou jízdně mnohem lepší. Ford Fiesta ST stojí polovinu a za pořizovací cenu tohoto kousku se všemi příplatky, která činí neuvěřitelných… počkejte si na to… raději se ještě posaďte… 917 300 korun, téměř dosáhnete třeba na Ford Focus RS! To je úplně jiná liga. Jenže přesně tímhle pohledem se na Abarth 595 Competizione dívat nemůžete. Musíte ho brát jako úžasně roztomilou a šíleně praštěnou hračku, kterou si koupíte jenom proto, že na ni prostě máte. A když nad tím tak přemýšlím, mít na ni, vlastně bych ji hned chtěl…

• Takhle to vypadá za volantem Abarthu 595 Competizone

Měření a technické údaje