Kamery do auta a na motorku: Důkazní materiál při dopravní nehodě

Aktuálně máme za sebou jeden z nejhorších týdnů tohoto roku co do počtu dopravních nehod (s tragickými následky) a s tím tak trochu souvisí i toto téma, tedy pořizování videozáznamu jako důkazního materiálu. Nicméně jde naším pohledem o více než jen aktuálně zajímavý materiál. Kamera v autě, to je stále častější prostředek pro pořízení důkazního materiálů, je ale třeba vědět, jak s ní pracovat. Co je tedy třeba vědět?

Pokud uvažujete o instalaci kamery, přemýšleje a uvažujte, jak budete s kamerou zacházet, kam ji umístíte, jaké bude mít napájení a podobně. Pojďme na to postupně. Nejde nám teď o konkrétní model, hledání toho nejlepšího kusu pro pořízení je na každém z vás s přihlédnutím na osobní priority.

Věc se má tak, že kamera prémiové značky v hodnotě nějakých deseti tisíc korun je sice fajn, pokud chcete obrazový záznam vysoké kvality, ale ve chvíli, kdy necháte kameru v autě bez dozoru, se může ze záznamového zařízení stát snadná kořist zloděje, který se pro kus elektroniky nebude štítit malé a rychlé „vloupačky.“A pokud budete kameru stále nandávat a vyndávat, buďte si jisti tím, že ve chvíli, kdy si jednou řeknete, že „dnes ji nebudete potřebovat“ dojde k nějaké události, při které by se kamera hodila.

Nepřekročte zákon

Pořízení důkazu je jedna věc, ale záměr může být snadno vyhodnocen jinak, a použit proti vám. „Pokud kamera není umístěna v zorném poli řidiče, nejsou rozeznatelné obličeje jiných osob a záznam používáte pouze pro vlastní potřebu, pak je používání kamer legální,“ říká Lukáš Fládr ze sdružení Pomoc poškozených.

V takovém případě mají pojišťovny povinnost mlčenlivosti o skutečnostech, které se při likvidaci škodních událostí dozví. „Záběry z kamery tak lze předložit i pojišťovně likvidující nehodu a nebude to považováno za šíření záznamu,“ doplňuje Fládr. Pozor ovšem na myšlenku podělit se o „zážitek“ s ostatními, třeba s přáteli na sociální síti.

Mohli byste snadno narazit na zákon o ochraně osobních údajů. Ten se nevztahuje na zpracování osobních údajů, které provádí fyzická osoba výlučně pro osobní potřebu. „Stejně tak souhlas nahrávané osoby s pořizováním záznamu je nutný pouze v případě, že je nahrávaná osoba na záznamu rozeznatelná,“ říká Lukáš Fládr. Pokud si ale kameru umístíte například na zadní sklo, kde by mohla být rozeznatelná registrační značka vozidla či obličej řidiče jedoucího za Vámi a nahrávku navíc umístíte například na internet, pak se dopouštíte protiprávního jednání.

Důkaz mluví jasně, ale…

To, že máte záznam nehody ještě neznamená, že případný spor vyhrajete. Proč? No protože nastane-li nehoda, za důkaz slouží vše, co může vést k prokázání tvrzených skutečností a bylo získáno v souladu se zákonem. O připuštění provedení jednotlivých důkazů však rozhoduje soudce. Pokud tedy vznikne záznam s jasným účelem důkazního materiálu řidiče, měl by ho soudce přijmout, pokud by na videu byl cítit náznak „scénáře,“ pravděpodobně se jako důkazní materiál před soud nedostane. Nebo ano, ale jako důkaz proti vám!

Tady navážeme na předchozí bod. „Syrová“ nahrávka s nečekanou nehodou je jedna věc, fingovaná bouračka s pokusem obrat pojišťovnu věc druhá, ale to zacházíme do extrému. Každopádně záznam na videu se může hravě obrátit proti „autorovi, a to například v případě, že je z videa jasné nezákonné jednání. Jistě, nedal vám přednost, ale pokud máte na záznamu vidět tachometr s údajem nepovolené rychlosti…

Policie má povinnost ze zákona zahájit šetření, a to i v případě, že je důkazní materiál v podobě záznamu z kamery předkládán v jiném případě. Pro příklad – pokud budete chtít doložit záznam z kamery s jasným pachatelem a vámi jako poškozeným, a na videu bude třeba jak předtím střílíte ze střešního okna z bazuky, prodáváte drogy, mordujete tchyni nebo třeba „jen“ překračujte povolenou rychlost, policie zasáhne a použije důkaz proti vám.

Může nastat komplikovanější situace a to tehdy, stojí-li proti sobě svědecká výpověď, záznam z kamery či vyjádření policie. V takovou chvíli platí zásada volného hodnocení důkazů, soud tedy hodnotí každý z nich jednotlivě a všechny pak ve vzájemných souvislostech. Po provedeném hodnocení důkazů pak dojde k závěru, zda považuje tvrzení účastníků za prokázaná či nikoliv.