„Přednost“ chodců na přechodu a jiné mýty

Oblíbenou novinářskou a laickou zkratkou zůstává, že chodci mají v České republice absolutní přednost na přechodech pro chodce. Vzhledem k tomu, že se navíc uvažuje o tom, že by se problematika vztahu chodců a ostatních účastníků silničního provozu upravila, a to i s ohledem na průběh vývoje úmrtí chodců na přechodech, podíváme se dnes podrobněji, jak to doopravdy dnes je.

Základní ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikacích (§5) říká: “Řidič je povinen… … s výjimkou řidiče tramvaje umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo.“A dále: “Řidič nesmí… … ohrozit chodce přecházející pozemní komunikaci, na kterou řidič odbočuje, při odbočování na místo ležící mimo pozemní komunikaci, při vjíždění na pozemní komunikaci a při otáčení nebo couvání.“

A proti tomu ustanovení §54 odst. 3 téhož zákona: “Chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.“

S ohledem na shora uvedené citace by se zdálo, že chodci má být na jedné straně umožněno přejití vozovky, ale rozhodně by se neměl na straně druhé vrhat pod kola blížících se aut, pokud jsou v bezprostřední blízkosti přechodu pro chodce a že naopak pokud by tak učinil, nebylo by možno vinit z dopravní nehody řidiče vozidla. Otázka tedy zní, zda může být viníkem takové nehody chodec, pokud vstoupí na přechod těsně před kola přijíždějícího vozidla.

Základní problém je ve formulaci povinnosti řidiče uvedené shora. Řidič je totiž povinen blížit se k přechodu jen tak rychle, aby stihnul zastavit před přechodem pro chodce. Logicky se pak nabízí otázka, zda chodec vůbec může nesplnit svou povinnost nevrhat se na přechod těsně před auty, když se řidič stejně nesmí blížit rychleji k přechodu než tak, aby stihnul vždy zabrzdit, tj. i když se mu někdo bude pod kola vrhat. Otázka tedy pak bude, kdo bude viníkem případné dopravní nehody v situaci, kdy řidič nepřekročí dovolenou rychlost, ale chodec mu skočí do cesty (na přechodu) až těsně předem.Můj názor je ten, že policie věc vyhodnotí tak, že příčinou nehody nebyl primárně sebevražedný skok na přechodu pod kola, ale porušení povinnosti řidiče se blížit k přechodu maximálně tak rychle, aby stihnul zastavit. Pokud se totiž bude vyhodnocovat nehodový děj, bude možno konstatovat, že příčinou nehody bylo spíš „blížení“ se k přechodu rychleji, než bylo nezbytné k zastavení (nikoli však nutně rychleji, než dovolují pravidla obecně) než sebevražedný skok pod kola. Primární příčinou nehody tady totiž bude porušení povinnosti řidičem, protože bude možno dospět k závěru, že by k nehodě, ani vzdor porušení povinnosti chodcem, nemohlo nikdy dojít, pokud by řidič svou povinnost splnil. Naopak to už ale říct nelze, protože při splnění té povinnosti řidičem a nesplnění povinnosti chodcem k nehodě dojít nemusí a snad ani nemůže (pokud záměrně nevrazí do stojícího auta).

Závěr je to dost absurdní, protože při představě, že se všichni blížíme k přechodu jen tak rychle, abychom stihli kdykoliv zastavit, tzn. i při sebevražedném skoku pod kola, by to mělo na plynulost silničního provozu hodně negativní dopady. Policie by si na takových případech samozřejmě mohla perfektně „smlsnout“, protože tak se jezdit nedá.Pokud se tedy budeme snažit dobrat určitého výsledku, je možné, že nakonec k existenci téměř výlučné přednosti chodců dospějeme. Zákon jí sice takto výslovně neupravuje, ale budeme-li vyhodnocovat příčiny dopravní nehody z hlediska ustálené judikatury v podobě „principu omezené důvěry“, dá se bohužel dospět k závěru, že viníkem dopravní nehody v takovém případě bude velmi pravděpodobně vždy řidič.

Bylo by ale fatální, a to hlavně pro chodce, na to bezhlavě spoléhat a slepě se tím řídit.

Příště se podíváme na přecházení mimo přechod a na to, jestli by mělo nebo nemělo smysl zavést nějakou povinnost signalizovat přecházení.